10 tipů, jak rozhýbat celou rodinu

Děti skoro až do puberty děti především napodobují, co my dospělí děláme. „Děti není potřeba motivovat slovy, když jim jdete příkladem. Hlavně ukazováním, že pohyb je přirozený a že je fajn,“ říká trenér Filip Raptopulos z 3D Fitness Gym.

Rodič tedy nemusí být závodní plavec, maratonský běžec, ani dělat na povel stojky. Stačí přirozený pohyb: pěšky ze školy, o víkendu výšlap na kopec, sáňkovačka... Prostě pohyb jako přirozená součást života se pro děti stane vzorcem chování, která si přenesou do dospělosti.

Pokud nejste sportovní typ a nebaví vás ani výlet na kole, v pořádku. Pohybem může být klidně třeba rodinná hra v lese.

„Vyrazte do parku a dejte si soutěže, které vás budou bavit: kdo do tří minut najde nejdelší větvičku, kdo nejrychleji doskáče k lavičce... a tak dál. Děti i vy se budete hýbat zcela spontánně. Stejně jako při procházce v nich vytvoříte pocit, že sport není nic nepřirozeného, k čemu je potřeba se nutit,“ vysvětluje Filip Raptopulos.

Strávíte společně čas a užijete si zábavu a radost, která je ideálním nástrojem k tomu, abyste si všichni k pohybu vytvářeli pozitivní vztah.

Nebaví vás ani spontánní hry? Pořád mají vaše děti naději. Podle Filipa Raptopulose stačí, když je zhruba do pěti let berete pravidelně na dětské hřiště a necháte je, ať sportují po svém.

„Ke spontánnímu pohybu vedete děti i tím, že uděláte tak málo, jako že zajistíte bezpečnost a domluvíte pravidla, co dělat smějí a co ne. Jednou jim ukažte, jak lézt na prolézačky, a pak je nechte svobodně objevovat, případně se sem tam přidejte,“ říká trenér.

Hraní na dětském hřišti je totiž také spontánní, všestranný pohyb. A dětem u něj obvykle stačí, že je někde zpovzdálí sledujete a podpoříte, když je potřeba.

Skvělé je, když se můžete přihlásit i s dítětem na společný sportovní kroužek typu plavání pro kojence nebo tancování. Nejde o to, aby se vaše miminko naučilo v šesti měsících plavat, nebo ve dvou letech tančit sestavy, ale hlavně o to, že trávíte společně čas se zábavným pohybem.

Dokud jsou děti opravdu malé, prostě si spolu v pohybu „zablbněte“. Zase se dostanete o kousek blíž tomu, že dítě bude pohyb vnímat jako zábavu a uvolnění. A vy taky.

Přibližně od pěti let se poohlížejte po vhodném sportovním kroužku pro vaše dítě.

„Do osmi let se vyhněte takzvané rané specializaci. Pokud ve vašem okolí není obecný sportovní kroužek, atletika nebo gymnastika jsou skvělé volby pro široký základ,“ doplňuje Filip Raptopulos.

A kolik že pohybu je pro dítě dostatečné množství? Světová zdravotnická organizace i trenér doporučují zhruba 4 hodiny denně. Z toho 2,5−3 hodiny by měl zabírat spontánní pohyb a zbytek času řízené aktivitě.

Líní rodiče jsou pro dítě pohroma a ani kvalitní sportovní kroužek, nebo trenér jejich vliv stoprocentně nevyváží. Přesto mohou dítě přivést k pohybu alespoň oni.

Rozmyslete si tedy, jestli má vaše dítě sklony spíš individuálním, nebo týmovým aktivitám, a jestli je mu bližší spíš mužská, nebo ženská energie.

„Důležité je, aby dítě bylo v kroužku šťastné a vytvořil se mu v souvislosti se sportem pozitivní vzorec: chci se hýbat, rád/a se hýbu, při sportu mám kolem sebe fajn lidi, baví mě to,“ říká Filip Raptopulos.

Sportovní kroužek děti učí i jiné pozitivní návyky: být samo, být zodpovědné například za to, že se převlékne a připraví. A samozřejmě se naučí bezpečně pohybovat pod dohledem odborníka.

Některé sporty a kroužky se konají v místech, kde můžou sportovat i rodiče, nebo doprovod. Namísto čekání v autě, nebo utrácení času někde v obchodním centru si můžete i vy protáhnout tělo na stadionu, kde dítě trénuje atletiku, nebo zaplavat v bazénu.

„Nechte potomkovi svobodu v tom, že ho v kroužku nebudete neustále dozorovat z postranní čáry nebo lavičky,“ říká Filip Raptopulos a dodává: „Ukažte dítěti, nebo jeho sourozenci, že se k tréninku můžete zpovzdálí přidat. Je to další potvrzení, že sport je hodnota, kterou sdílí celá rodina.“

Škola s hřištěm, na kterém se děti mohou o velké přestávce proběhnout nebo si zakopat s míčem, je obrovské plus. Dobré jsou i prostorné třídy, které mají volné místo na protažení dětí, když potřebují. I tím se buduje pozitivní vztah k pohybu.

Raději se vyhněte školám, ve kterých tělocvik často nahrazují jiné předměty. „Když má dítě místo tělocviku matematiku, vlastně mu tím říkáme, že o pohyb tolik nejde, protože jsou důležitější věci. To mu s pozitivní motivací ke sportu moc nepomůže,“ říká trenér.

Děti mohou plavat klidně i dříve než ve třech letech, když je to baví a jde jim to. Pokud ale o plavání po prvních pokusech nemají zájem, nenuťte je a počkejte s tím.

Také sportovní specializace by měly přijít teprve po všestranné přípravě. I u dětí pohybově nadaných. Pokud bude dítě v osmi letech pětkrát týdně plavat, ve třinácti, čtrnácti při první vhodné příležitosti od sportu uteče. Nechte proto své děti spolurozhodovat o tom, jak moc se budou sportu věnovat, a naslouchejte tomu, co vám říkají.

Zájem o pohyb mohou děti okoukat i jinde než v rodině a v kroužcích. Tak jim dejte tu možnost.

Běžte třeba fandit běžcům na závod ve vašem městě. Jděte na hokej, na fotbal, na dostihy... Pošlete potomka s kamarády na jejich turnaj v ping-pongu.

Dítě uvidí, že je víc možností a že sportovat se dá všelijak. Jako motivace mohou zafungovat i silné příběhy o sportovcích. Třeba i díky touze vyrovnat se svému vzoru se dítě pro sport nadchne a získá pro něj i vás.