Proč má Česko tolik sportovních talentů
Češi a sport: proč patříme ke špičce
Česko nemá velehory, moře, světové tenisové akademie ani rychlobruslařskou halu. Přesto dokáže vychovávat olympijské vítěze, světové rekordmany i sportovce, kteří se prosazují v celé řadě disciplín. Jak je možné, že relativně malá země uprostřed Evropy dlouhodobě překvapuje svět v zimních i letních sportech?
Odpověď je jednoduchá: Česko. Malá země, která dokáže vychovat silné sportovní osobnosti i bez ideálních geografických a ekonomických podmínek. Jak to děláme?
Všestranný pohyb v dětství vytváří pevný základ pro budoucí sportovní rozvoj. | Zdroj: AI OZPVšestrannost českých dětí
V mnoha zemích je běžné, že dítě nastoupí už ve třech nebo čtyřech letech do jednoho sportu, u kterého se očekává dlouhodobá specializace. V Česku je přístup jiný. Děti si mohou v raném věku vyzkoušet řadu sportů – plavání, bruslení, lyžování, lezení nebo míčové hry. Často v rámci školky, školy nebo dostupných kroužků.
Ilustrační koláž | Zdroj: AI OZPMultisportovní přístup rozvíjí koordinaci, fyzickou odolnost i radost z pohybu. Dítě se neunaví jedním stereotypem, nevyhoří a má širší talentové možnosti. Možná i díky tomu se u nás objevují sportovní „obojživelníci“, kteří dokážou uspět ve více disciplínách.
„Objevovali se už v minulosti,“ připomíná sportovní novinářka Barbora Černošková, autorka knihy Na svém místě. „Legendou byl Vlastimil Bubník, který reprezentoval Československo ve fotbale i v hokeji. Jaroslav Drobný vyhrál Wimbledon a zároveň reprezentoval v hokeji.“
V novodobé historii pak následovali sportovci jako Zdeněk Štybar, úspěšný v cyklokrosu i silniční cyklistice, nebo olympijský vítěz Roman Šebrle, který se později pokoušel prosadit i v golfu. A dnes? Ester Ledecká, Martina Sáblíková nebo mladý talent Metoděj Jílek, který už v devatenácti letech překonal světový rekord na 3000 metrů.
Motivace navzdory systému
Český sport má jednu zvláštní konstantu: čeští sportovci často uspívají navzdory systému, nikoli díky němu. „Kvalitní sportovce nemá Česko díky dobrému systému, ale spíš systému navzdory,“ říká Barbora Černošková.
Bylo to tak už v minulosti. Za komunismu měl sport sloužit jako výkladní skříň režimu, ale zároveň byl silně kontrolovaný. Sportovci oficiálně nesměli být profesionálové, cestování bylo omezené a o zahraničních startech rozhodovali funkcionáři. I přesto byl sport pro řadu lidí cestou k lepším podmínkám – nebo k odchodu za hranice.
Dnes je situace politicky jiná, ale problémy přetrvávají. Podpora sportu je roztříštěná, chybí dlouhodobá strategie, kvalitní zázemí i profesionální trenéři. V některých sportech dodnes trénují děti nadšenci, nikoli placení odborníci.
Paradoxně i to může posilovat vnitřní motivaci. Sportovci vyrůstají v prostředí, kde se musí spoléhat sami na sebe a na podporu rodiny. „Ester Ledecká je samorost, má silné rodinné zázemí a tým, který jí věřil, i když okolí pochybovalo,“ říká Černošková. „A Martina Sáblíková? Nemá v Česku kde trénovat, přesto patří ke světové špičce.“
Český mix talentu, zarputilosti a improvizace
Kromě talentu a pracovitosti mají Češi ještě jednu silnou vlastnost: schopnost improvizovat. Přizpůsobit se podmínkám, i když nejsou ideální, a dokázat z nich vytěžit maximum.
Mnoho českých sportovců vyrůstalo v podmínkách, které nebyly ideální, ale o to víc formující. | Zdroj: Shutterstock.comFotbalista Luboš Kalouda začínal na pískovém hřišti, protože jiné v jeho rodné obci nebylo. Po internetu koluje video malé Petra Kvitová, která trénuje první údery v obyčejné školní tělocvičně. Z podobných začátků vyrostly osobnosti světového formátu.
Možná právě tato kombinace všestrannosti, vnitřní motivace, zarputilosti a schopnosti improvizace vysvětluje, proč je Česko na sportovní mapě světa viditelnější, než by odpovídalo jeho velikosti.
A možná i proto bude mít naše země na nadcházející olympiádě v Itálii rekordní výpravu čítající zhruba 115 až 120 sportovců.
Česko navíc patří mezi málo zemí, které dokážou dlouhodobě uspět jak na letní, tak na zimní olympiádě.
Další kapitoly sportovní historie se začnou psát už od 6. února. Držíme palce.
