ROZHOVOR: Měli bychom se umět nudit
Sedíme u vás v pracovně, před vámi je velký obraz vašeho vinařství na Vysočině. Pořád se vínům věnujete?
Jistě. Jsme na to dva, a naše produkce není velká – zhruba 700 litrů ročně. Děláme ale, troufám si říct, nejlepší grappu v republice, i když není v obchodech, protože jsme zatím nepořídili kolek. Komu ji ale daruji, ten ji velmi oceňuje.
Studie jsou různé. Málokdy jsou zaměřené konkrétně na víno, obvykle se týkají alkoholu obecně. Před lety věda tvrdila, že pití alkoholu škodí, pak se objevily studie, které říkaly, že jedna nebo dvě skleničky červeného vína, které má antioxidační účinky, mohou být prospěšné, zvlášť k večeři. Poslední vědecké studie ale toto tvrzení rozporují. Přiznám se, že občasná sklenička vína k večeři je i tak můj profesionální hřích. U každé studie navíc zpozorním, protože existuje mnoho faktorů, které často nejsou zohledněny: věk, pohlaví, etnicita, kultura, přístup k preventivním prohlídkám konkrétních lidí a mnoho dalších. U většiny studií se nic z toho nebere v úvahu, přitom může mít na výsledky zásadní vliv.
Různých studií je plný internet. Jak vybrat tu, které se dá věřit? Podle čeho se orientujete?
Rozporuplné názory na studie jsou v Česku slyšet častěji než na Západě. U nás chybí kvalitní výzkumy, pokud nejsou součástí mezinárodních projektů. Osobně spoléhám na kvalitní mezinárodní medicínské časopisy, jako je například New England Journal of Medicine, kde studie doprovází názorová rubrika odborných redaktorů. Ti nejen detailně rozebírají samotné studie, ale i upozorňují na slabosti, o kterých jsem mluvil v souvislosti s alkoholem.
Je vám skoro devětašedesát, celý život se věnujete zkoumání mozku. Co byste o něm ještě chtěl zjistit?
Velmi zjednodušeně: rád bych zjistil, co se děje s lidským mozkem na úrovni kvantové fyziky během umírání a po něm.
Jak to myslíte?
Moje specializace je funkční neurofyziologie, tedy zkoumám, jak mozek přemýšlí jako celek – kde myšlenky vznikají, kudy putují a co je ovlivňuje. Časem jsem narazil na fascinující souvislosti s kvantovou fyzikou. Dnes víme, že svět a naše těla, včetně mozku, nejsou složená pouze z atomů a molekul, ale i z kvantových částic, které tu byly od počátku vesmíru a stále v něm existují. Tyto částice neznají čas, mohou se vzájemně propojit a reagovat na sebe i na velké vzdálenosti, a to i po smrti.
Věnuje se převážně neurologickým dopadům moderních technologií na lidský mozek. Působí také jako odborný asistent pro obor neurologie a klinické diagnostiky na Yale School of Medicine.
Chápu to správně, že říkáte, že určitá část nás je vlastně nesmrtelná?
Ano. A možná právě tato kvantová propojenost je to, čemu říkáme duše – energie, která po smrti pokračuje. Bohužel zkoumat, co se děje při umírání a po smrti, je vědecky i eticky nesmírně náročné. Teoreticky bychom mohli měřit subtilní změny – elektromagnetické vlny nebo jinou jemnou energii například pomocí magnetické rezonance a zachytit odchod duše. Nemyslím si, že smrtí život končí, už jen kvůli zákonům kvantové fyziky. A jsem přesvědčen, že další velký vědecký průlom přijde skrze výzkum vědomí právě na kvantové úrovni. Už dnes vznikají fascinující teorie – jsou ale tak složité, že si k nim musím hledat cestu přes jednodušší výklady.
Používám je velmi cíleně. Počítač je pro mě hlavně knihovna a novinový stánek. Jednou týdně si na něm zahraju šachy, vždy prohraju. A v neděli kontroluju, jak si vede moje milovaná Mallorca ve španělské lize. Jinak mi digitální svět pomáhá efektivně třídit informace. Mám v něm uložené poznámky, rozdělené do kategorií, díky kterým si ze všech materiálů, které si průběžně shromažďuju, rychle připravím přednášku na jakékoliv téma související s mozkem. Šetří mi to čas a zároveň mi to dává možnost být přesný a připravený. Mobil používám k telefonování a k tomu, abych si v pátek odpoledne, když jedu na vinici, zjistil stav dopravy a rozhodl se, jestli mám vyjet hned, nebo o hodinu a víc později.
Mám dva syny, 8 a 5 let. Kdy byste mi doporučil dát jim do ruky mobilní telefon? Nedá se přece zařídit, že ho nebudou mít vůbec.
To si nemyslím – z očekávání společnosti se dá vystoupit. Znám spoustu lidí, kteří vyměnili chytrý telefon za tlačítkový. To považuji za možné řešení.
Co mě ale děsí, jak dnešní technologická doba čím dál více omezuje naši svobodu volby. Lidé jsou nuceni přijímat digitální technologie, ať už chtějí, nebo ne, třeba kvůli vyplnění daňového přiznání. Vedli jsme o tom teď s několika odborníky diskuzi v Parlamentu ČR. Pokud do budoucna stát bude vyžadovat dokumenty nebo jinou komunikaci pouze elektronicky, může to být zásadní zásah do našich občanských práv.
Přesto, existuje nějaké vědecky podložené věkové doporučení, od kdy člověku patří do ruky mobilní telefon?
Pokud bych měl stanovit hranici, doporučil bych řídit se mezinárodními studiemi a doporučením Americké asociace pediatrů, které říkají, že děti by neměly mít mobil před osmým rokem. Daleko důležitější ale je, co děti s telefonem dělají – zejména co se týče sociálních sítí. Jsem přesvědčený, že by sociální sítě měly být zakázány pro děti do 17 let. Vnímám je jako nebezpečnou drogu, která nevede k reálné komunikaci a neprospívá vývoji mozku. Jsem také proti používání mobilů ve školách, protože to deformuje komunikaci a zvyšuje úzkost a depresi. To je vědecky prokázaný fakt.
Aby měl knihovník v něm prostor si všechno seřadit.
Digitalizace lidstva nevede podle vás k žádnému zlepšení našich životů?
Ne – vede k větší lenosti, poklesu fluidní inteligence a k většímu pohodlí. Paradoxně je to právě opak pohody, tedy schopnost čelit problémům, stresům, vymýšlet řešení a tím zdokonalovat náš mozek, proč jsme vůbec na této zemi. Digitalizace a umělá inteligence nás vedou k tomu, že tyto věci skoro přestáváme dělat. A to je nebezpečné, protože to vede k rozkladu společnosti.
S mobilem v ruce se také nikdy nenudíme, což je podle vás pro mozek také škodlivé. Vy se nudit umíte?
Dokonce tomu dávám formální prostor. Často se hned po práci, podle toho, kde zrovna jsem, posadím – klidně u okna, u řeky nebo i v hospodě plné lidí, kde v pozadí běží fotbal. Jenom sedím a nechávám mozek volně běžet. Můžeme to klidně nazvat mindfulness terapií. Hlavní je dát mozku čas na odpočinek. Aby měl knihovník v něm prostor si všechno seřadit. A kromě toho, nuda tvoří nejlepší prostor pro kreativitu a nové nápady.
Rozhovor byl pořízený pro časopis Můj BONUS.
