Jak nemoci králů ovlivnily světové dějiny
Jindřich VIII., král Anglie (1509–1547)
Jeden z nejslavnějších anglických králů trpěl silnými záchvaty bolesti v palci u nohy a dalších kloubech, otoky a záněty, až mu nohy občas natékaly natolik, že sotva chodil. Lékaři jeho nemoc nazývali podagra nebo „královské zlo“. Šlo pravděpodobně o dnu, metabolickou poruchu způsobenou nadbytkem kyseliny močové, často doprovázenou cukrovkou.
Miloval rytířské turnaje a coby vášnivý jezdec se často poranil. Některé rány se mu infikovaly, což způsobilo další problémy.
Lékaři Jindřicha VIII. léčili odvary a mastičkami, někdy obsahujícími rtuť nebo olovo. Používali také pijavice, které měly „vyrovnat tělesné tekutiny“, a horké koupele. Doporučovali mu jíst méně masa a omezit alkohol. Král je ale neposlouchal.
Kvůli zdravotnímu stavu se údajně během života měnila i Jindřichova povaha a z charismatického mladého muže se stával náladový, nepříjemný a krutý vládce.
Marie Stuartovna, královna Skotska (1542–1567)
Marie Stuartovna vládla v náročné době nábožensky rozděleného Skotska, kdy se do vnitřní politiky země navíc vměšovaly Anglie i Francie. K tomu na dvoře čelila spiknutím, zradám a střídání poradců.
V osobním životě trpěla silnými bolestmi hlavy, nevolností, citlivostí na světlo a zvuky – pravděpodobně migrénami. Historické záznamy popisují, že v takových chvílích odpočívala a vyhýbala se jednáním. Lékaři královně doporučovali odvary z máty, levandule, heřmánku nebo rozmarýnu, horké koupele, tmavé místnosti a někdy odběr krve ze žíly, aby odstranili „tu špatnou“.
Záchvaty bolesti ji nejen vyřazovaly z činnosti a omezovaly její schopnost vládnout, ale taky bránit se intrikám. Zemřela, jak známo, pod gilotinou v roce 1587, protože byla považována za hrozbu pro anglickou královnu Alžbětu I.
Ludvík XIV., král Francie (1643–1715) a fistule konečníku
Král Slunce, který vládl neuvěřitelných 72 let, trpěl bolestivou fistulí konečníku – kanálkem mezi konečníkem a kůží kolem řitního otvoru, který způsobuje bolest, otoky a hnisavé výtoky, omezuje sezení i pohyb.
V jeho době se tyto potíže léčily chirurgicky, bez jakékoli anestezie, což byla velmi bolestivá a riziková procedura. Ludvík ale podle historických pramenů zvládl léčbu s královskou grácií. A operace se povedla dokonce tak dobře, že lékaři nechali vyrobit pamětní medaili s chirurgickým nástrojem.
Zákrok se potom stal na francouzském dvoře módou. Mnozí aristokraté se nechali operovat, aby ukázali svou statečnost.
Alžběta I., královna Anglie (1558–1603)
Alžběta chtěla být tak krásná a dokonalá, že tomu obětovala zdraví i život. Na nedokonalosti a tehdy velmi žádanou bílou pleť používala tzv. benátskou bělobu vyrobenou z uhličitanu olovnatého. Ta sice fungovala jako efektní bílý pigment, ale způsobovala otravu těžkými kovy. Lékaři jí předepisovali bylinky, koupele a odpočinek, což pochopitelně nefungovalo.
Postupem času královnina pleť doslova „tála“, trpěla ztrátou vlasů, nespavostí i slabostí. Existují záznamy, podle kterých byla panovnice skleslá, smutná, uzavřená a podrážděná. To nasvědčovalo také depresi, která tehdy ale jako diagnóza neexistovala.
V posledních letech života nosila Alžběta I. paruky a make-upy tak silné, že jí údajně seděly na tváři jako škraboška.
František Josef I., císař Rakouska-Uherska (1848–1916)
Vládce proslulý svým přísným režimem, disciplínou a důrazem na protokol a vzhled nosil těžké uniformy. Jeho kompletní oděv vážil 10–15 kg a při dlouhém stání a ceremoniích mu způsoboval chronické bolesti zad a revmatismus.
Pro zmírnění bolesti používali jeho lékaři mimo jiné horké obklady, které měly uvolnit svaly a zmírnit napětí. Postupně přidávali experimentální elektrické terapie s galvanickými proudy, což byla první forma fyzikální léčby bolesti.
Císař pociťoval dočasnou úlevu, ale bolest samotnou to nevyléčilo. Experimenty při léčbě Františka Josefa I. ale položily základ moderní fyzioterapii a elektroléčbě.
Viktorie, královna Anglie (1837–1901)
Viktorie byla nositelkou hemofilie typu B, poruchy srážlivosti krve. Sama nemocí netrpěla, ale přenesla ji na své potomky – čtyři syny a pět dcer, kteří se oženili nebo provdaly do různých evropských královských rodů.
Hlavně synové královny Viktorie údajně trpěli opakovaným krvácením po drobných poraněních. Nemoc se pak prostřednictvím sňatků šířila do dalších evropských zemí a dynastií, například do Ruska.
Postihla například careviče Alexeje. Jeho chatrné zdraví vedlo k tomu, že se o něj staral Grigorij Rasputin, mystik, který si díky tomu získal velký vliv na carevnu Alexandru a politiku. Odtud byl pak jen krok k nespokojené veřejnosti, a nakonec i pádu dynastie Romanovců v roce 1917.
George VI., král Spojeného království (1936–1952)
George VI. byl těžký kuřák, v důsledku čehož měl rakovinu plic a cévní onemocnění tepen a žil – dnes označované jako Burgerova nemoc, která postihuje především ruce a nohy.
V září 1951 lékaři králi odstranili levou plíci. Tehdy šlo o radikální zákrok, který dvůr tajil. Na veřejnost se tak nedostala informace o rakovině, ale pouze o „blokádě a strukturálních změnách plic“.
Navzdory operaci se ale zdravotní stav George VI. dál zhoršoval a o půl roku později král zemřel. Po jeho smrti nastoupila na trůn jeho dcera Alžběta II., a to v pouhých pětadvaceti letech. Vládla až do své smrti v roce 2022.
