Lenka Kulovaná: Krasobruslení jsem si zamilovala až na konci kariéry
Bývalá olympionička žila řadu let v zahraničí, poté se vrátila do rodného Ústí nad Labem. Dnes pracuje ve zdravotnictví, brusle obouvá jen výjimečně, ale na šampionát v Praze se mimořádně těší. (Foto zdroj: Žít Ústí.cz)
Návrat na led a vztah ke sportu
Kolikrát týdně se jdete sklouznout na led?
Vůbec. Já sama si jít jen tak zabruslit? Pro radost ne. Před rokem a půl jsem si sice koupila nové brusle, tedy nové boty na staré nože, ale mám pocit, že je asi nikdy pořádně nerozjedu. Jsou úplně jiné, než na jaké jsme byly zvyklé. Přijdou mi tvrdé, neobratné. Na led se vracím víceméně jen kvůli práci. Teď kvůli mistrovství světa, které propaguju, a občas chodím trénovat malé holčičky. Času je málo.
Neodradila vás spíš náročnost vrcholové kariéry, že už dnes nemáte potřebu být na ledě pro radost?
To ne. Ačkoliv dlouhé roky pro mě krasobruslení nebylo smyslem života. Bruslila jsem, protože jsem byla poslušná a od čtyř let zvyklá na režim. Opravdová láska přišla až kolem šestnácti. A tu skutečnou jsem cítila paradoxně až ke konci kariéry a později při vystupování v revue. Tam odpadl tlak na výkon a radost z jízdy i propojení s publikem byly mnohem větší.
Začátky a cesta ke špičce
Ke krasobruslení vás přivedli rodiče?
Ano. Jako malá jsem měla chronickou bronchitidu, špatně se mi dýchalo. Lékař tehdy doporučil sport, při kterém se dýchá studený vzduch. Tatínek je sportovec tělem i duší, spíš si pro nás se sestrou představoval házenou nebo basketbal. Jenže maminka je celoživotní fanoušek krasobruslení, a když lékař doporučil studený vzduch, bylo rozhodnuto.
Jak se z holky, kterou krasobruslení moc nebaví, stane účastnice tří olympiád a jedna z nejúspěšnějších českých krasobruslařek?
Já si na začátku hrozně vymýšlela – že mě bolí bříško, hlava, cokoliv, abych nemusela na trénink. Rodiče ale viděli, že mi to jde. A udrželi mě u toho. Upřímně, první roky je krasobruslení hlavně sport rodičů. Které dítě si dobrovolně vybere tréninky v šest ráno, každý den, v zimě? Moje první dva závody dopadly tak, že jsem byla poslední. Od třetích to bylo lepší a lepší.
Pamatuju si, jak jsem jednou stála u nástěnky s rozpisem a za mnou někdo řekl: Zase je tady Kulovaná. Tak to můžeme jít domů. Tehdy mi došlo, že jsem asi opravdu šikovná. Přesto jsem milovala spíš atletiku, kterou jsem dělala paralelně. K mezinárodním úspěchům v krasobruslení to nakonec byla delší cesta, na které bych, kdyby mě nedrželi rodiče, nejspíš dávno skončila.
Lenka Kulovaná | Zdroj: OZP AIKonec kariéry a nový život
Chtěla jste být lékařkou, ale to nevyšlo. Jakou roli v tom hrál sport?
Částečnou ano. Před maturitou mě kvůli absencím vyloučili z gymnázia. Přihlásila jsem se jinam, ale nenastoupila. Byla jsem přesvědčená, že se budu živit bruslením. Jenže ve třiadvaceti jsem se rozhodla závodní kariéru ukončit. Koleno po dvou operacích už to nedovolilo.
Přešla jsem do lední revue, kde jsem jezdila tři roky. Jenže ke kolenům se přidala záda a tělo už bolelo. Potřebovala jsem ovšem práci. Bez dokončeného vzdělání a s jedinou odborností, krasobruslením, jsem přijala nabídku trénovat v Emirátech. Měl to být rok. Bylo z toho deset.
Život v zahraničí
Lenka Kulovaná | Zdroj: OZP AIAno, ten sport tam obrovsky roste. Když jsem začínala v Abú Dhabí, byl tam jeden stadion. Dnes jsou haly i kluziště v obchodních centrech, fungují kluby, úroveň jde nahoru. Olympioniky zatím nemají, ale vývoj je obrovský.
Jak si zamiluje život v Emirátech někdo, kdo pochází z českého krajského města, má rád les a ticho?
Zamiluje se tam (směje se). Na Dubaj jsem si zvykala těžko. Po půl roce jsem si říkala, že po této dovolené už se nevrátím. A pak jsem potkala svého budoucího manžela, Francouze, který pracoval v jezdeckém klubu. Vyměnili jsme si telefonní čísla, pozval mě na grilování, po týdnu mě požádal o ruku. Já jsem navíc toužila po rodině, všechno do sebe zapadlo.
Po deseti letech jste se z Emirátů společně odstěhovali na Madagaskar…
Jeli jsme tam nejdřív na dovolenou. Nádherný ostrov, ráj na zemi. Lidé tam materiálně nemají moc, ale jsou usměvaví, bezstarostní. Na dovolenou je to krása, ale na všední život už tolik ne. Potřebuju řád, být všude včas, dělat věci na sto procent. Navíc školství a zdravotnictví nebyly na ostrově na úrovni, na jakou jsem byla zvyklá.
Návrat do Česka a současnost
Nakonec jste se ale vrátila sama.
Ano. Byla jsem unavená právě tím každodenním životem na malém ostrově. Často nám nešla elektřina, tím pádem netekla přefiltrovaná voda. Trávili jsme večery při svíčkách, což je romantické, ale jen první týden, dva.
Nedovedla jsem si představit, že tak žiju celé roky.
Když si manžel našel jinou ženu, rozhodla jsem se se synem vrátit do Čech.
Jako první jsem si musela dodělat vzdělání. Po více než deseti letech jsem absolvovala znovu celou střední školu – zdravotní. Studovala jsem dálkově. Byla jsem matka samoživitelka, při studiu jsem masírovala, učila angličtinu, abych se uživila, trochu jsem trénovala i krasobruslení.
Bylo to hrozně náročné.
Ale dnes je syn dospělý, já pracuju ve zdravotnictví, vlastně jsem se tím trochu vrátila ke svému dětskému snu. Jsem spokojená.
Proč netrénujete na plný úvazek?
Chtěla jsem se vrátit do Ústí k rodičům, sestře, do lesa a klidu. To se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Hodně mi pomáhali se synem.
Lenka Kulovaná | Zdroj: OZP AIV Ústí ale není prostor pro plnohodnotné trénování. Je tady jediná ledová plocha, pro krasobruslaře je prostor hodinu denně. Uživit se trénováním se dá jedině v Praze a já jsem ráda doma.
Mistrovství světa v Praze
Co vlastně obnáší role ambasadorky mistrovství světa?
Mám velkou radost, že se šampionát po letech vrací do Prahy. Účastním se akcí, dávám rozhovory, zvu diváky, aby se do Prahy přijeli podívat. Je na co se těšit.
Na koho jste zvědavá ze zahraničních hvězd?
V mužích je mým jasným favoritem Ilja Malinin. Jeho výkon je neskutečný. U žen mám víc favoritek, ale nejradši sleduju Isabeau Levito. Připadá mi, jako bych sledovala mladší – a lepší – verzi sebe sama. Když dojíždí svůj program, vždycky je mi líto, že už je konec.
