6 mýtů o darování krve, kterým lidé stále věří
„Nemůžu darovat, mám tetování.“ „Po odběru omdlím.“ „Krev dochází jen při katastrofách.“ Takových a podobných mýtů kolem dárcovství koluje víc než kolem diet po Vánocích. Výsledkem je, že mnoho potenciálních dárců nikdy nepřijde na transfuzní stanici, přestože by darovat mohli. Přitom jedno darování krve zabere méně času než jedna epizoda seriálu a může zachránit i několik životů.
Jaké jsou tedy nejčastější omyly, které lidi zbytečně drží dál od odběrového křesla?
Mýtus 1: Darovat krev může jen dokonale zdravý člověk
Nemusíte být vrcholový sportovec, biohacker ani člověk, který nikdy neměl rýmu. Krev může darovat většina zdravých lidí mezi 18 a 65 lety, kteří váží alespoň 50 kilo.
Samozřejmě, omezení existují, například akutní nemoc, užívání některých léků nebo čerstvé tetování. Ale spousta lidí se vyřazuje zbytečně sama, aniž by se vůbec zeptala. Přitom právě na transfuzních stanicích posoudí, jestli darovat můžete. Například tetování nebo piercing dnes většinou neznamenají stopku navždy. Jen je potřeba dodržet určitou pauzu po zákroku.
Mýtus 2: Při odběru přijdu o půlku energie
Ano, po darování krve není nejvhodnější jít si zaběhnout maraton nebo stěhovat lednici do čtvrtého patra bez výtahu. Ale většina lidí po odběru funguje úplně normálně.
Při klasickém odběru se odebere asi 450 mililitrů krve, což je zhruba desetina objemu, který máme v těle. S tím si náš organismus poradí překvapivě rychle. Stačí dodržet pitný režim, dát si lehčí zátěž a ideálně neoslavovat svůj dobrý skutek pěti pivy večer v hospodě.
Mýtus 3: Krev je potřeba jen při velkých nehodách
Filmy nás naučily, že krev dochází hlavně po hromadných katastrofách. Realita je méně dramatická.
Transfuze potřebují lidé každý den, pacienti po operacích, s rakovinou, ženy při komplikovaných porodech nebo pacienti s chronickými nemocemi. Krev navíc ale nejde vyrobit. Neexistuje továrna ani aplikace, která by ji nahradila. Bez dárců prostě krev není. A protože některé krevní složky mají krátkou trvanlivost, nemocnice potřebují pravidelné dárce neustále.
Mýtus 4: Darování zabere půl dne
Samotný odběr trvá přibližně deset minut. Jasně, s registrací, vyšetřením a odpočinkem si vyhraďte víc času, ale pořád se bavíme o aktivitě, kterou většina lidí zvládne během jednoho volna na oběd.
Navíc si uděláte jakousi zdravotní „mini-STK“. Před odběrem se totiž kontroluje tlak, hemoglobin a další základní hodnoty. Můžete tak včas zjistit, že něco není v pořádku. A ano, i legendární svačina po odběru pořád existuje. Někde rohlík a džus, jinde téměř brunch. Motivace je zkrátka různá.
Mýtus 5: Stačí darovat jednou za život
Každý odběr pomůže, ale největší hodnotu mají pravidelní dárci. Muži mohou plnou krev darovat přibližně každé 3 měsíce, ženy obvykle každé 4 měsíce.
Právě pravidelnost pomáhá nemocnicím plánovat zásoby a reagovat na období, kdy dárců ubývá, typicky v létě nebo během chřipkové sezóny. A darování není jen altruismus. Mnoho dárců popisuje zvláštní pocit, že udělali něco skutečně užitečného. Bez lajků, bez stories, bez potřeby o tom vyprávět celému světu na internetu.
Mýtus 6: Jehly? To nedám
Dobře, tohle není úplně mýtus. Bez jehly to vážně nejde. Ale většina dárců potvrzuje, že samotný odběr bolí méně než návštěva zubaře nebo šlápnutí na LEGO. Nervozita bývá horší než realita.
Zdravotníci navíc dobře vědí, že spousta lidí přichází poprvé s respektem, a umí s tím pracovat. Pokud tedy nejste fanoušek pohledu na krev, existuje jednoduchý trik: nedívat se.
Krev ničím nenahradíme
Každoroční Světový den dárců krve nám 14. června připomíná jednoduchou věc: krev je nenahraditelná a bez dobrovolných dárců zdravotnictví fungovat nemůže. Ať už přijdete poprvé nebo po desáté, pokaždé je to pomoc, kterou ničím jiným nahradíte.
Zdroj: Český červený kříž, Ministerstvo zdravotnictví ČR, World Health Organization, Fakultní nemocnice v Motole
