Epidemiolog Rastislav Maďar: Na cestách opírám boty o zeď na stojato
Navštívil jste přes sto zemí světa. Je nějaká, kam byste dnes kvůli zdravotním rizikům raději nejel?
U nemocí bych si uměl poradit, ale nejel bych tam, kde je riziko z hlediska nedobré bezpečnostní situace, jako Čad, Středoafrická republika nebo Burkina Faso. Příliš moc zbraní v rukách nevzdělaných zfanatizovaných lidí pod vlivem různých závislostí.
Z nemocí mám asi největší respekt před spavou nemocí přenášenou mouchou tse-tse v Africe. Neexistuje specifická prevence, léčba je dost toxická a bez ní je vysoké riziko úmrtí.
Během své profesní kariéry navštívil více než sto zemí světa a podílel se na odborných i humanitárních projektech v Africe, Asii i dalších regionech. Dlouhodobě se věnuje prevenci infekčních onemocnění, očkování a ochraně zdraví při cestování. Známý je také jako jeden z odborníků, kteří během pandemie covidu-19 pomáhali vysvětlovat epidemiologická rizika a preventivní opatření.
Váš obor, cestovní medicína, se rychle vyvíjí. Jaké největší překvapení jste zažil během své dosavadní kariéry?
Z pohledu epidemiologie byla dost překvapivá velká epidemie černého kašle. Po desítky let jsme u nás měli desítky až stovky případů, v roce 1989 dokonce jen pět. A najednou, předloni – 39 tisíc nakažených.
Čím to je?
K šíření přispívá narůstající mobilita populace, místy nižší proočkovanost, ale především snaha o výrobu co nejvíc purifikovaných vakcín s nejnižším možným výskytem nežádoucích reakcí, aby rodiče vakcíny kvůli nim neodmítali. Takové vakcíny ale současně chrání kratší dobu. Proto je nutné zvýšit počet aplikovaných dávek, a to i v dospělosti.
Je to tak, nejsou. Navíc z různých dat vyplývá, že zatímco na ochranu před nemocemi v exotických oblastech cestovatelé obvykle myslí a chrání se, při cestách po Evropě prevenci podceňují. Přitom i v Evropě se vyskytují exoticky znějící nemoci jako papatači, leishmanióza, západonilská horečka a občas i autochtonní dengue nebo chikungunya.
Je nějaká nemoc, kterou jsou dnes lidé ohroženi víc než dřív?
Z exotických rizik je to pro české cestovatele horečka dengue. Vyskytuje se ve městech, v řadě populárních turistických oblastí a komáři ji přenáší přes den, což je pro prevenci nákazy horší než v noci. Opakovaná nákaza hrozí závažnými komplikacemi, naštěstí máme proti ní i v ČR už pár let k dispozici vakcínu.
MUDr. Rastislav Maďar v Malawi. Zdravotní rizika ale nejsou jen otázkou exotických zemí | Zdroj: Archiv Rastislava Maďara (se svolením)Jak se chránit na cestách
Jak se na cestách do exotiky kromě očkování chráníte vy sám?
Dodržuji řadu opatření coby nejlepší prevenci, jak si nezpůsobit zbytečné zdravotní problémy.
Zeleninu jím jen tepelně upravenou, na cestách se obejdu bez majónezy a ohřívám si i pečivo. Nebo kupuju teplé rovnou z pekárny. Nejím samozřejmě ani nedostatečně upravené maso, vejce a nepasterizované mléčné produkty.
V rozvojových zemích si nedávám led do nápojů a piji hlavně nápoje s bublinkami, které nelze „pančovat“. Někteří místní „podnikavci“ totiž občas plní láhve kohoutkovou vodou, aby na turistech vydělali.
V místech s výskytem komáry přenášených nákaz si jako prevenci každý večer vystříkám pokoj insekticidem a v některých oblastech opírám boty o zeď nastojato, kvůli štírům.
Je něco, co děláte na cestách bez ohledu na destinaci?
Snažím se dbát na hygienu rukou. A z principu se na cestách nedotýkám cizích zvířat, ani domácích.
Jak vypadá vaše osobní cestovní lékárnička?
Obsahuje desítky léků na všechny možné diagnózy. Beru je nejen pro sebe, ale kdyby bylo potřeba i pro jiné cestovatele. Rozhodně v ní nechybí černé uhlí, střevní dezinficiens na průjem, léky od bolesti a horečky a do teplých oblastí kvalitní repelent.
Základem cestovní lékárničky zkušeného cestovatele jsou prostředky proti průjmu, horečce a hmyzu | Zdroj: OZP AI
Střevní potíže na cestách
Střevní potíže patří k nejčastějším problémům českých cestovatelů. Čím to je, že jsou tak rozšířené – zejména v Africe nebo Asii?
Těch důvodů je více. Fekální kontaminace povrchů, špatné skladování jídla a potravin, nehygienická manipulace, nedobrá hygiena rukou u těch, kteří s nimi pracují, slabá ochrana před hmyzem a hlodavci a další.
Jsou místní obyvatelé odolnější, nebo je to jen zdání?
Proti něčemu jsou odolnější geneticky, jindy tím, že danou nemoc už prodělali a jsou proti ní proto imunní. Obecně se ale stále na infekční nemoci v těch zemích umírá dost i tak. Ta vyšší imunita má totiž své limity.
Nejčastější příčiny cestovatelského průjmu: kontaminované potraviny, voda a nedostatečná hygiena | Zdroj: OZP AIČeši považují alkohol za součást prevence průjmů, přitom pravda je někdy opak. V běžně konzumované koncentraci alkohol není spolehlivou ochranou. A navíc, než se dostane do střev, významně se naředí, čím se jeho účinek ještě sníží.
Za jistých okolností může alkohol průjmy dokonce vyvolat nebo je zhoršit. Když si ráno dají panáka slivovice, mají pocit, že se jim žádný střevní problém už nemůže přihodit, takže si přestanou na jídlo dávat pozor.
Jak poznám, že zdravotní potíže na cestách ještě zvládnu sama a kdy už musím vyhledat lékaře?
Když má člověk vyšší horečku nereagující na léčbu nebo se objeví krev v moči nebo ve stolici, je lepší vyhledat odbornou pomoc.
Velmi vnímaví musíme být u malých dětí, jejich stav se totiž může rychle zhoršit. Stejně jako u starších seniorů. Proto by zranitelné skupiny populace, včetně osob s více chronickými nemocemi a těhotných žen neměly do oblastí bez rychle dostupné zdravotní péče vůbec cestovat.
No a pro ostatní cestovatele platí, že antibiotika nejsou bonbony a je dobré je použít až tehdy, když není zbytí. Ne jako lék první volby na začínající potíže.
Očkování a cestovní prevence
Cestovatelé si často myslí, že je pro ně největším rizikem ta nemoc, proti které vyžaduje daná země očkování povinně. Místní úřady to tak ale stanovují kvůli ochraně vlastní populace, aby jim neočkovaní cizinci tu nemoc na jejich území neroznášeli mezi regiony. Mnohem větším rizikem mohou být jiné nákazy, i když je proti nim očkování nepovinné.
Základem pro všechny cestovatele do všech exotických oblastí jsou vakcíny proti břišnímu tyfu a virovým hepatitidám. Ty nemoci může navíc nakažený cestovatel roznášet po svém návratu i doma v Česku, očkování je proto projev zodpovědnosti nejen vůči sobě ale i vůči okolí.
Další vakcíny už potom doporučujeme na míru podle individuálních rizikových faktorů.
Největším rizikem na cestách obvykle nejsou nemoci, na které se vyžaduje povinné očkování. | Zdroj: OZP AINové hrozby a trendy v epidemiologii
Má i cestovní medicína něco jako „trendy“? Co byste označil za hlavní téma roku 2026?
Jednoznačně ano, v rámci infekčních nemocí a různých epidemií je pořád něco nového. Mění se oblasti jejich výskytu, rezistence původců na léčbu, objevují se nové možnosti diagnostiky i léčby, a samozřejmě dochází k mutacím patogenů. Některé infekce se nově objevují, jiné se naopak daří držet pod kontrolou nebo úplně vytlačit.
V Česku je aktuálním tématem pokračující epidemie virové hepatitidy typu A. Ve vyspělých zemích jsou to také epidemická ohniska spalniček, na podzim budou znovu dominovat respirační nákazy. No a mezitím se bude zdůrazňovat prevence nákaz přenášených klíšťaty.
Co je podle vás z epidemiologického hlediska aktuálně největší hrozba pro lidstvo?
Viry ptačí chřipky nebo další zvířecí koronaviry, které by mohly překonat mezidruhovou bariéru a způsobit novou pandemii. Nebo některý z dalších virů, kterých je v přírodě obrovské množství, se kterými se lidstvo dosud nesetkalo, nemá proti nim imunitu a jsou schopné se šířit vzdušnou cestou.
Příkladem může být virus Nipah z kaloňů, což je druh netopýrů, ten způsobuje v Indii nákazy se smrtností až 80 %. Uměl by nám pěkně zavařit, pokud by se kvůli mutaci lépe šířil mezi lidmi.
Přes veškerou snahu a přípravy může být prostě další velká pandemie jen dílem velké náhody.
Nové pandemické hrozby vznikají často na rozhraní člověka a zvířat | Zdroj: OZP AI
Jak zvládat vysoké pracovní tempo
Působíte na lékařské fakultě, pracujete jako epidemiolog, napsal jste knihu, máte spoustu dalších povinností. Jak to děláte, abyste zvládal všechno, co vás baví a k čemu jste se zavázal?
Mám krásnou smysluplnou práci, která pomáhá jiným lidem, což mě nabíjí energií. To je základ. Potom se toho dá stihnout hodně.
Mám zásadu, se kterou vždycky jako první řeším věci s nejvyšší prioritou. Tím se nezahltím provozními drobnostmi, kterých je mnoho, ale nejsou tak významné. Nešlo by to ale zvládnout bez toho, aniž bych neobětoval i nemalou část mimopracovní doby, některé večery, nezřídka víkendy.
