Od spánku k svalům: jak se mění trendy ve zdraví
Působí také jako mentorka (nejen) pro Google for Startups v Evropě, Africe a na Blízké Východě. Píše newsletter o trendech a pravidelně o tom přednáší třeba na konferencích TEDx.
Životní styl a výkon
Když jste dnes ráno vstávala, jaký jste měla pocit? A dívala jste se třeba na hodinky, jak dobře jste spala?
Jsem momentálně ve fázi života, kdy hodně cvičím. Jsem součástí speciálního dvanáctitýdenního transformačního programu. Dvoufázové tréninky jsem zažila naposled v sedmnácti, když jsem závodila na kole, ale tehdy jsem neměla vlastní byznys.
Teď hodně řeším, jak skloubit trénink s prací a zvládnout takovou zátěž. A u toho testuju různá chytrá zařízení. Takže se dívám i na kvalitu spánku.
Já jsem vždycky hodně pracovala. Na začátku kariéry jsem byla typ člověka, který spal pod stolem v kanceláři a jel naplno.
Dnes to mám opačně. Ve čtyřiceti už vím, že věci nejde utáhnout na úkor spánku. Žiju napůl v Praze a napůl v Krkonoších a snažím se být co nejvíc na horách – tam si dávám goretex, pracuju jen minimálně, čtu papírové knížky, chodím do lesa a na myslivecké bály, kde doufám, že vyhraju divočáka.
Abych si tenhle styl mohla dovolit, musím tvrdě prioritizovat. Dělám jen velké projekty, které dávají smysl. Co není „wau“, tomu říkám ne.
K tomu mám také asistentku, abych odfiltrovala administrativu a měla prostor na regeneraci. V celém mém nastavení hraje velkou roli právě zdraví.
Řadu let mám Crohnovu chorobu, momentálně chodím na biologickou léčbu. Vím, že pokud si pro sebe nevytvořím prostor, tělo mě rychle zastaví. A já chci být zdravá.
Technologie a prevence
Jsme díky nositelným technologiím jako hodinky, prsteny a podobně zdravější, nebo o zdraví jen víc mluvíme?
O zdraví mluvíme hodně. Co se změnilo, je to, že ho neřešíme jen ve smyslu nemoci.
U mladší generace vidíme jasný posun k prevenci. Mladí chtějí zůstat co nejdéle zdraví a mít energii. Když to zjednoduším: nečekají, až je začnou bolet záda, ale chodí cvičit proto, aby je nebolela.
Zdroj: archiv Pavlíny Louženské (se svolením)Co věková skupina kolem čtyřiceti a starší?
My a naši rodiče zase hodně skloňujeme téma longevity. Nechceme skončit v padesáti s infarktem nebo strávit desítky let v LDN. Chceme si užívat život, hrát si s vnoučaty a v osmdesáti fungovat naplno. A obrovské množství dat o zdraví – tedy to, že máme konkrétní data třeba o spánku – ovlivňuje nejen náš pohyb nebo jídlo, ale i jiné věci včetně nákupů.
Řešíme vzduch, který dýcháme, matrace, na kterých spíme... S pocitem kontroly aktivně hledáme cesty, jak pro své zdraví něco dělat.
Zdroj: archiv Pavlíny Louženské (se svolením)
Nejsme trochu otroci dat?
Ne otroci, ale v extrému se pohybujeme. Má to ale protiváhu. Platí totiž, že když se jeden trend výrazně vychýlí – třeba v případě datafikace – vzniká proti němu opačný proud.
Proto dnes vidíme taky návrat k intuici, spiritualitě, instagramové posty o napojení se sami na sebe. A proto dnes spousta lidí sleduje data z hodinek, čtou horoskopy a zároveň s tím chodí na spirituální jógu. Tyhle dva světy existují paralelně a vyvažují se.
Trendy ve zdraví a fitness
Co je aktuálně nejvíc přehnaný trend, co se týká zdraví?
Je jich víc a cyklicky se opakují. Takzvaně overhyped jsou často konkrétní sporty – dřív squash, dnes pilates a reformery. A za rok to bude zase něco jiného. Nedávno jsem četla report od Nike, který tipuje jako další velký trend jiu jitsu.
Podobně je to s optimalizací zdraví. Poslední roky nás fascinoval spánek, teď se čím dál víc skloňuje VO2 max, proteiny, kreatin, nově vláknina, na kterou pravděpodobně navážou probiotika.
Všechno dává smysl, ale v určité chvíli věci dosáhnou bodu, kdy působí přehnaně. Je to proto, že na ně zrovna svítí reflektor.
Zdroj: archiv Pavlíny Louženské (se svolením)Způsobů je několik, ale vezměme tři nejjednodušší.
První je kontrast. Už jsem to zmínila: když jsme extrémně ponoření v datech, začne se objevovat potřeba intuice a návratu k sobě. Platí to třeba i ve fitness módě: po éře legín teď přichází do posiloven volnější kalhoty.
Druhý způsob je skrze mladší generace a tzv. early adopters, kteří postupně mění chování společnosti. Právě mladí začali před pár lety otevírat téma duševního zdraví, až se propsalo i do fungování firem.
Dneska jsou mladí důvod, proč se z posiloven, kdysi čistě funkčních prostor, stávají komunitní centra. My jsme se chodili seznamovat na diskotéky, dnešní generace Z se seznamuje v posilovně. Americký Vogue Business nedávno vydal článek s údaji o tom, že Spojené státy mají aktuálně víc posiloven než obchodů.
A do třetice - do trendů vstupují i demografické ukazatele – stárnutí populace, nižší porodnost a taky věda a technologie, aktuálně třeba léky na hubnutí. Jakmile je ale hubenost jednoduchá a dostupná všem, dá se počítat, že do budoucna nás bude fascinovat atletická, svalnatá postava.
Zdraví jako status a byznys
Stalo se zdraví statusovým symbolem?
Ano, že „health is wealth“ (zdraví je bohatství – pozn. red.) vidíme všude kolem sebe. Proto sdílíme své sportovní výkony na sítích, VO2 max, fotky z posilovny, doplňky stravy. Zdraví a kondice jsou bohatství, které rádi prezentujeme. A využívají toho i firmy. Nejen k prodeji všeho, co se zdravím souvisí, ale třeba i proto, že v nich vznikají firemní běžecké týmy, které se společně hlásí do štafety.
Se zdravím ale velmi silně roste i tlak na vzhled a představa, že abyste byli v životě úspěšní, měli byste i zdravě – tedy dobře – vypadat.
Bude zdraví čím dál víc souviset s penězi?
Už se to děje a bude dál. Každý trend s sebou nese nákupní seznam, co k němu člověk potřebuje – oblečení, doplňky, suplementy, členství ve fitku, ale nejen to. Hodiny v posilovně a starostí o sebe nemůže trávit každý, ale jen určitá skupina lidí, která má třeba volnější práci nebo si může dovolit chůvy pro děti.
Nedávno jsem viděla výzkum, že nejlepší pro kvalitní spánek je narodit se bohatý. Znamená to totiž, že pak člověk bydlí v klidné čtvrti, vyšším patře domu, kam tolik nedoléhá hluk, může si spánkové prostředí optimalizovat – třeba mít vlastní ložnici nebo si do ní pořídit čističku vzduchu. Nejspíš taky nemusí pracovat na směny a tak dále.
Osobní přístup k trendům
Jak ochotně podléháte trendům a nákupním seznamům vy, třeba že si na sebe do posilovny berete volné kalhoty?
Mám potřebu věci zkoušet, takže někdy beru. Je to součást mé práce i povahy. Mám ráda nové věci a široký záběr ve všem.
V knihách mám aktuálně rozečtené armádní sci-fi, román pro teenagery i eseje o minimalismu. Míchání světů je pro mě přirozené. Důležité je nenechat se tím vším pohltit, ale vybrat si, co dává smysl.
Nemoc a identita
Sleduje vývoj medicíny z hlediska svého autoimunitního onemocnění s nadějí, že se ho třeba jednou bude dát zbavit?
Vůbec ne. O nemoci mluvím málo. Nemám pocit, že mě definuje. Občas mě bolí břicho častěji než jiné lidi, ale nechci z toho dělat téma. Nechci být člověk, co se představuje slovy: „Jsem Pavlína a dělám věci navzdory Crohnovi.“ Já jsem Pavlína a dělám věci. Tečka.
Zdroj: archiv Pavlíny Louženské (se svolením)Rizika a budoucnost
Je ve zdraví nějaký trend, který považujete za nebezpečný?
Ano, naši přílišnou důvěru v AI. Jistě, modely jsou čím dál lepší, ale pořád to není člověk, který vás vidí, zná kontext, může si na vás sáhnout a vyšetřit vás.
Lidé se začínají sami diagnostikovat a někdy si i nastavovat léčbu. To je velmi tenká hranice. Zdravotní rozhodnutí by měla zůstat kombinací technologie a odborníka, ne jen technologie samotné. Do budoucna se tím může změnit i autorita ve společnosti: místo lékařů začnou být odborníky na zdravotní témata spíš ředitelé technologických firem. Toho se, přiznám se, bojím.
Přesto, díváte se na budoucnost lidstva optimisticky nebo pesimisticky?
Jsem velký optimista. V tomto ráda parafrázuju Kevina Kellyho, zakladatele časopisu Wired, který říká, že budoucnost tvoří optimisté, protože jen oni věří, že věci můžou být lepší nebo že s nimi jde ještě něco udělat.
V trend forecastingu navíc často pracujeme se slovem „futures“ - tedy ne s jednou budoucností, ale s více možnými verzemi toho, jak se bude svět vyvíjet. A já věřím, že v nich vždycky existuje alespoň jedna dobrá.
