Uzdravte svůj jídelníček

Denní talíř místo počítání kalorií

Je to jednoduché na zapamatování. Denní talíř je všechno, co během dne sníme. Polovinu z něj by měla tvořit zelenina, čtvrtinu sacharidy (přílohy) a o zbylou čtvrtinu se podělí bílkoviny a tuky.

„Skvělé je, že denní talíř nám dává také volnost v tom, jak si konkrétní jídlo poskládáme. Můžeme si s ním dovolit oblíbené těstoviny k obědu, dezert u babičky, a k večeři si pro vyváženost dát jen rybu s kupou grilované zeleniny. Protože víme, že sacharidů už bylo ve špagetách nebo dezertu dost. Díky dennímu talíři snadno uhlídáme, že naše tělo dostává každý den opravdu všechny živiny,“ doporučuje Monika Divišová, nutriční terapeutka a koučka z týmu odborníků Restartujem®.

Víc místa pro rostlinnou stravu

Bílkoviny podporují tvorbu svalů a produkci kolagenu, tedy zdraví kloubního aparátu. Když máme svaly, snáze spalujeme a hubneme, lépe se pohybujeme.

Ano, ale...

Každý zdroj bílkovin do těla přináší jiný typ aminokyselin. Pokud jíme jen kuřecí a vepřové maso, dostáváme do těla jen několik druhů aminokyselin.

Když si ale vedle toho dopřejeme i hovězí maso, ryby, tvaroh, sýry, luštěniny a produkty z nich, například tofu, skládáme tak kompletní spektrum aminokyselin. A teprve potom se dá říct, že dáváme tělu, co potřebuje.

Bílkoviny je třeba kombinovat. Živočišné i rostlinné. A protože průmyslově zpracovaná strava není nic moc, je určitě zdravější se vyhýbat uzeninám. Je jedno, jak jsou kvalitní. Vždycky v nich kromě masa jsou konzervanty, dusitany, sůl.

Chuť jako ze zahrádky

Jakmile nakupujeme od místních farmářů, dostáváme tu nejchutnější zeleninu i ovoce. Sklízí se totiž opravdu až ve chvíli, kdy dozraje. V plné chuti, v plné barvě. Od jablek, přes brambory, až po rajčata.

Zásilka banánů třeba z Bolívie je oproti tomu plná plodů nezralých, které se navíc před cestou konzervují a ošetřují a do sladkosti to dotáhnou až v regálech prodejen.

Zaručená čerstvost

Dobroty, která má farmář pár kilometrů za městem v nabídce, byly ještě před chvílí v zemi, na stromech, keřích nebo na pastvě. A co je čerstvé, je také doslova nabité vitamíny nebo minerálními látkami.

(Takřka) bez chemie!

Než se jakákoliv sklizeň vydá na cestu, musí se ošetřit před plísněmi i parazity, pro dozrávání, konzervaci.

Třeba ty banány. Cestují v kontejnerech se speciálně upraveným vzduchem doplněným o oxid dusíku a etylen.

U lokálních pěstitelů a chovatelů navíc snadno zjistíme, jak se starají o půdu, krmiva, jestli upřednostňují ekologické přípravky… A minimum hnojiv a chemie znamená například nižší riziko potravinových alergií a intolerancí.

Původní odrůdy a přirozená sezónnost

Lokální a bio producenti také často oživují pomalu zapomínané původní odrůdy. Kromě druhové pestrosti nabídnou také tu sezónní. A i tu ocení naše tělo zvyklé reagovat na změny ročních období a s nimi spojené sezónní suroviny i pokrmy.

Clean Eating: Jíst čistě

Ke zdraví prospěšným se určitě řadí koncept čistého stravování (clean eating). Ten se opírá o potraviny, které neprošly průmyslovým zpracováním, nebo pocházejí z čistých, nezpracovaných surovin.

"Průmyslově vyráběné jídlo obsahuje spoustu cukru, soli, konzervantů, emulgátorů, stabilizátorů a jiných chemických aditiv, umělých barviv, sladidel a dochucovadel, která nám v malém množství možná neškodí, ale pokud je konzumujeme několikrát denně, dopujeme tělo místo prospěšného jídla plného živin neprospěšnou chemii," říká Monika Divišová.

To je také důvod, proč je typický jídelníček západního světa plný rafinovaných obilovin, sladkých nápojů a procesovaného jídla považovaný za jednu z nejvýznamnějších příčin srdečních onemocnění, cukrovky, obezity a některých druhů rakoviny.

Průmyslově zpracované jídlo nám dává POUZE POCIT nasycení, ne potřebné živiny. Vedle toho ale způsobuje nárůst hmotnosti a pokles naší energie.

Se sladkostmi, nebo bez?

Chuť na sladké nevymažeme. Vybudovali jsme si ji většinou už konzumací mateřského mléka, které v nás automaticky vyvolává určitý pocit bezpečí.

Potíž je ale hlavně v tom, že většinou konzumujeme hlavně rychlé cukry v průmyslově zpracovaných potravinách, které obsahují jen prázdné kalorie a prudce ovlivňují množství krevního cukru.

Nadměrné množství takových cukrů ve stravě nedokáže organismus přeměnit v energii, proto je ukládá “do zásoby” v podobě podkožního i viscerálního tuku, který obaluje orgány v oblasti břicha.

Dalším nebezpečím je také tzv. inzulinová rezistence. Organismus neustále bombardovaný nadměrným množstvím rychlých cukrů nakonec rezignuje, přestane reagovat na stále větší poptávku po inzulinu (ke zpracování cukru) a do života nám vstoupí cukrovka, metabolický syndrom a podobně.