Vojtěch Bernatský: 16. olympiáda, emoce a zákulisí

Už 32 let patří k nejvýraznějším tvářím České televize. Sporťák Vojtěch Bernatský ale v posledních letech ukazuje i jinou polohu – jako autor knih plných osobních příběhů a emocí. Letos ho v práci čeká už šestnáctá olympiáda. Jak se na ni těší a co čeká sportovní fanoušky?

Šestnáctá olympiáda a návrat ke kořenům

Počítáte v hlavě, že to bude už šestnáctá olympiáda a jak vám to číslo zní?

Počítám a jsem na to patřičně hrdý. Je to obrovské množství vzpomínek, zážitků a emocí, na které nikdy nezapomenu. A taky trochu doufám, že to číslo ještě poroste.

Osmkrát jste byl v České televizi průvodcem Olympijského studia, které vysílalo až šestnáct hodin v kuse. Olympijská studia v takovém rozsahu, jako bylo třeba vaše první – naganské, už se nedělají. Jaká role vás čeká v rámci letošních zimních her v Itálii?

Budu mít na starosti večerní olympijský souhrn v tradičním pořadu Branky, body, vteřiny. Během her bude mít prodlouženou stopáž, takže nás čeká šestnáctidenní olympijský maraton. A já se na něj moc těším.

Zimní olympijské hry 2026 v Itálii se letos konají od 6. do 22. února.

Zpravodajství pod tlakem i adrenalin v přímém přenosu

Je příprava zpravodajství po letech živého vysílání ještě výzva?

Rozhodně. Zpravodajství – a sportovní obzvlášť – patří k nejnáročnějším formátům živého vysílání. Letos se navíc zimní hry po delší době konají ve stejném časovém pásmu jako u nás, takže spousta příspěvků se bude dodělávat doslova na poslední chvíli. Bude to adrenalin. Ale přesně to mám na své práci rád.

Zkuste mi popsat zákulisí práce, která vás čeká…

Branky, body, vteřiny budou mít během her výrazně posílený tým takzvaných směnařů, další kolegové budou přímo v dějišti her. Samozřejmě máme editora, který je hlavou celého vysílání. Už brzy ráno máme on-line poradu, kde si vytvoříme hrubou kostru pořadu podle programu soutěží. Pak už to jede: komunikujeme s kolegy na místě, ladíme témata a soustředíme se hlavně na česká želízka v ohni. Je to takové celodenní „piplání“ a „krmení“ olympijského miminka, které pak večer vítězoslavně ukazujeme divákům.

Komentování, moderování a fanouškovství

Neměl jste za ty roky touhu odjet do centra dění jako komentátor?

Upřímně ani ne. Diváci si možná myslí, že si komentátoři a reportéři olympiádu hlavně užívají, ale ve skutečnosti je to neustálé cestování, příprava a stres. Na Kavčích horách mám díky trasám ze všech sportovišť možnost vidět úplně všechny sporty. A taky si to náležitě užívám.

Kdyby na to došlo, který sport byste si chtěl zkusit komentovat? A naopak, u kterého byste měl největší nervy?

V rámci zpravodajství jsem si už tak trochu „osahal“ skoro všechny sporty. Nejlépe se samozřejmě komentují ty, kde se předpokládá úspěch českých reprezentantů. Nejraději bych šel do hokeje, rychlobruslení nebo biatlonu. Nebál bych se asi ničeho.

V moderování BBV se během olympiády budete střídat s Petrem Vichnarem. Když říkáte, že si můžete olympiádu i užít, dokážete vypnout myšlenky na práci a být opravdu jen fanouškem? Nebo vám pořád jede hlavou, jak tenhle zápas nebo výkon zpracujete pro diváka?

Moje práce je mým koníčkem. Už skoro 32 let si žiju svůj dětský sen a pořád mě to neskutečně baví. Letos 5. srpna to bude přesně 30 let, co nepřetržitě moderuji Branky, body, vteřiny. V tomhle ohledu jsem v Česku na pomyslném druhém místě. Déle uvádí svůj pořad už jen Saskia Burešová (usmívá se).

Vojtěch Bernatský | Zdroj: CNC

Chci tím říct, že práci mám během her v hlavě pořád, ale zároveň si olympiádu dokážu užít. Sleduju každý přenos a každý výsledek i jako fanoušek. Miluju to.

Pustíte si tedy olympiádu nejen v práci, ale i doma?

Jednoznačně. Jsme sportovní rodina a navíc letos mají čeští sportovci šanci na dobrý výsledek až na výjimky skoro v každém sportu. Takže u nás se televize ani nebude vypínat. Budeme fandit o sto šest.

Rodina, relax a volný čas

Když nebudete v práci a fandit, jak budete relaxovat?

Od narození dětí se mi úplně přeskupil hodnotový žebříček. Veškerý volný čas věnuju rodině – manželce a dětem – a dělám to moc rád. Fandit budeme asi většinu času. A když zrovna ne, pak budeme vařit nebo sportovat sami anebo jen tak blbnout. To je ten nejlepší relax, který znám.

Dceru máte v pubertě, synovi bude deset let. Zkuste mi popsat, jak blbnete, aby je to s tátou v tomto věku bavilo víc než s kamarády, počítačem nebo čímkoliv jiným…

Naštěstí mám dost fantazie a moje kreativita skoro nemá hranice. Musím říct, že obě děti o nás s manželkou mluví jako o svých největších kamarádech. To je nejkrásnější ocenění, jaké si rodič může přát. Pořádáme MS v mini stolním tenise nebo vymýšlím „krtmyšole“ a jiné bizarní hry, jejichž pravidla je těžké pochopit. Milujeme hru Dostihy a sázky a dost často organizujeme s dědečky karbanické večery. Zatím to funguje.

Nástup české olympijské výpravy.

Sport, zdraví a životní styl

Když mluvíte o sportování, pořád běháte a hrajete tenis, nebo se to s loňskou padesátkou změnilo?

Mně už je padesát? Vidíte, toho jsem si ani nevšiml (směje se). Pořád se hýbu, hlídám si, co jím, a postupně jsem došel až k úplné abstinenci. A musím říct, že je mi skvěle.

Vedete ke sportu i děti?

Eliška je vášnivou moderní gymnastkou a moc ji to baví. Matýsek je plný energie, kterou vkládá především do všech možných her s tatínkem a maminkou. Navíc tvrdí, že chce být architektem, a pravdou je, že talent na všemožné stavění a kreslení geometrických tvarů a imaginárních staveb evidentně má.

Zimní sporty, emoce a olympijské vzpomínky

Které sporty ze zimních her vlastně máte nejraději?

Ty, ve kterých mají Češi šanci na medaili. A těch je letos hodně. Hokej, biatlon, alpské lyžování, snowboarding, rychlobruslení, skeleton, curling… Hodně se těším na hokej s nejlepšími hráči světa. Bylo by nádherné, kdyby se povedlo zopakovat Nagano 1998. Byl to úžasný zážitek, kdy sport spojil celý národ. Myslím, že zrovna teď by se nám něco podobného hodilo. A pak jsou tu osobnosti jako Martina Sáblíková, Metoděj Jílek, Ester Ledecká, Eva Adamczyková nebo Anna Fernstadtová. Je toho vážně spousta, na co se letos těšit.

Kromě sporťáka jste i autorem knih. V ohlasech na ně se často píše, že lidé nečekali, že jste tak emotivní a citlivý. Když to převedeme na olympijské hry, který výkon nebo zážitek vás za ty roky tak dojal, že si tu emoci vybavíte dodnes?

To sedí. A jsem na to hrdý. Emoce a pravý cit pro okamžik jsou podle mě pro život nesmírně důležité. Když jsme měli v olympijském studiu víc prostoru, otevíral jsem při každé české medaili láhev sektu. Myslím, že jsem byl jediný člověk v ČR, který to dělal v přímém televizním přenosu. Vybrat jeden? To nejde. Hokejové šílenství z Nagana nebo úspěchy Aleše Valenty, Katky Neumannové, Martiny Sáblíkové, Jana Železného, Báry Špotákové a dalších… Všechno bylo velmi cenné. Jsem moc rád a vlastně i hrdý na to, že jsem u toho mohl být – a pořád ještě jsem.

Práce, psaní a další plány

Jak si vlastně organizujete čas, abyste zvládal práci i psaní knih? Dokážete psát třeba i během olympiády?

Na jednu stranu mám rád věci pečlivě naplánované, na druhou dělám spoustu věcí intuitivně. Pokud jde o psaní, když chytím slinu, píšu kdykoliv a kdekoliv. Uzavřu se ve své bublině a nevadí mi hluk, hudba, šramot ani křik dětí. A pokud jde o ty emoce, o kterých jsme mluvili, jsem schopen se i u psaní velmi často dojmout až k slzám. To pak jde kolem manželka a děti a s hrůzou v očích se ptají, co se mi stalo.

Co je pro vás během olympiády nejtěžší?

Skousnout neúspěch a zklamání českých sportovců. Vím, jak obrovská dřina je už jen se na olympiádu dostat. Když to pak nevyjde, hodně to s nimi prožívám. Je to i proto, že většinu z nich osobně znám. Pracovně ale vydržíme všechno. Jsme přece sporťáci. I když nám občas po hodinách vysílání prorůstají vousy make-upem a oči se zavírají únavou.

Ve volném čase píše Vojtěch Bernatský knihy. | Zdroj: CNC

Už jsme zmínili, že v srpnu oslavíte 30 let v BBV. Pořád vás práce baví, nebo už přemýšlíte o jiné kariéře, třeba spisovatelské?

Nejvíc mě na tom baví právě ta pestrost. Díky České televizi jsem si mohl vyzkoušet všechny televizní formáty – zpravodajství, přímý přenos, dokument, zábavné pořady, dětské pořady, a dokonce jsem si i několikrát v televizi zazpíval. A teď k tomu přišla další „droga“ – psaní knížek. Jsem moc vděčný, že mi všechny tyhle možnosti stále přicházejí, a přeju si, aby mi tahle kombinace ještě chvíli vydržela.