logo-ebonus
Hledej
menu
Zdraví
Prevence
Pohyb
Relaxace
Životní styl
Video

Žloutenka není jen nemoc špinavých rukou

Žloutenka není jen nemoc špinavých rukou
27.7.2026
Žloutenka se nepřenáší jen špinavýma rukama. Jednotlivé typy hepatitidy mají odlišné cesty přenosu, průběh i následky. Zjistěte, jak poznat varovné příznaky a před kterými typy chrání očkování.
Autor: Ivana Ašenbrenerová

Na dovolenou si balíme opalovací krém, repelent i cestovní pojištění. Na jednu zdravotní hrozbu ale často zapomínáme: na hepatitidu neboli žloutenku. Kdyby měla játra vlastní PR oddělení, nejspíš by si dávno získala větší pozornost. Patří totiž mezi nejvytíženější orgány v těle: filtrují, zpracovávají, ukládají a čistí.

Přesto o nich většina z nás začne přemýšlet až ve chvíli, kdy je něco v nepořádku. A právě toho využívají některé formy hepatitidy. Zánět jater může probíhat poměrně nenápadně a dlouho bez výrazných signálů.

Hepatitida A, B a C se liší

Možná ani netušíte, že žloutenka není jen jedna. Jednotlivé typy virové hepatitidy se výrazně liší způsobem přenosu, průběhem i možnými následky.

„Hepatitida A je typická ‚nemoc špinavých rukou‘, přenáší se hlavně kontaminovanýma rukama, potravinami nebo vodou a většinou nepřechází do chronicity,“ vysvětluje praktická lékařka ze soukromé kliniky Venova MUDr. Barbora Drobňáková.

„Áčková“ hepatitida bývá sice nepříjemná, většinou ale nezanechává dlouhodobé následky. Hepatitidy B a C mohou naopak přejít do chronického onemocnění a dlouhodobě poškozovat játra.

Před zahraniční cestou myslíme na mnoho rizik. Ochranu před infekčními nemocemi však někdy opomíjíme. | Zdroj: OZP AI

Zatímco s hepatitidou A se nejčastěji setkáme prostřednictvím kontaminovaných potravin, vody nebo při nedostatečné hygieně, další typy se šíří jinak:

Typ žloutenkyZpůsob přenosu
Hepatitida APřenáší se hlavně kontaminovanýma rukama, potravinami nebo vodou.
Hepatitida BPřenáší se kontaktem s krví, dalšími tělesnými tekutinami nebo při nechráněném pohlavním styku. K přenosu může dojít také při porodu z matky na dítě.
Hepatitida CŠíří se především krví. Nakazit se můžete například prostřednictvím nesterilních jehel.
Hepatitida DVyskytuje se pouze společně s hepatitidou B.
Hepatitida EPodobně jako hepatitida A se přenáší hlavně prostřednictvím kontaminovaného jídla nebo vody.[

Hepatitida A se šíří hlavně kontaminovanými potravinami a vodou, hepatitidy B a C především krví a dalšími tělesnými tekutinami. | Zdroj: OZP AI

Když játra nebolí

Únava, horší kondice nebo zažívací potíže. Nic, kvůli čemu byste hned běželi k lékaři. Právě proto můžou některé virové hepatitidy zůstat dlouho nepovšimnuté. Samotná jaterní tkáň nemá nervová zakončení pro vnímání bolesti, a onemocnění proto může dlouho probíhat nenápadně.

Některé infekce zvládne naše tělo bez následků, jiné můžou v těle způsobit velkou paseku.

„Hlavně hepatitida B a C můžou přejít do chronického zánětu jater, který postupně poškozuje jaterní tkáň. Hrozí pak cirhóza, selhání jater nebo vyšší riziko rakoviny jater,“ varuje praktická lékařka Barbora Drobňáková.

Chronická hepatitida může poškozovat játra řadu let, aniž by člověk pociťoval výrazné obtíže. O to větší význam má prevence a vyšetření po rizikovém kontaktu.

Příznaky žloutenky nejsou vždy nápadné

Příznaky virové hepatitidy: únava, nechutenství, nevolnost, bolest pod pravým žebrem, tmavá moč, světlá stolice a zežloutnutí očního bělma. | Zdroj: OZP AI

Žloutenka nemusí pokaždé začít typickým zežloutnutím kůže, jak si téměř každý představuje. Často se nejprve objeví nenápadné příznaky, které si můžeme splést s běžnou virózou nebo vyčerpáním.

Patřit mezi ně mohou:

  • únava,
  • nechutenství,
  • nevolnost,
  • bolest břicha pod pravým žebrem,
  • zvýšená teplota,
  • svědění kůže.

Výraznějšími varovnými příznaky jsou tmavá moč, světlá stolice a zežloutnutí očního bělma nebo kůže. Při jejich výskytu je vhodné co nejdříve vyhledat lékaře.

Některé hepatitidy ale mohou probíhat také bez výrazných příznaků.

„Lékaře je vhodné vyhledat při podezření na žloutenku po kontaktu s nakaženou osobou, po rizikovém pohlavním styku, po poranění použitou jehlou nebo při dlouhodobě zvýšených jaterních testech,“ doporučuje MUDr. Barbora Drobňáková.

Na příznaky proto není vhodné čekat zejména po kontaktu s nakaženým člověkem, poranění použitou jehlou nebo jiné možné expozici infikované krvi.

Proti hepatitidě A a B chrání očkování

Zatímco před komáry se chráníme repelentem a na dovolenou si bez váhání přibalíme opalovací krém, na jiná zdravotní rizika myslíme až ve chvíli, kdy se objeví problém. Některým zdravotním problémům se zkrátka vyplatí předcházet. A u virové hepatitidy to platí dvojnásob.

Proti hepatitidám A a B existuje očkování. Proti hepatitidě C zatím vědci účinnou vakcínu nemají k dispozici.

Nejde přitom jen o téma pro dobrodruhy mířící do exotiky. Jak upozorňuje MUDr. Barbora Drobňáková, očkování proti hepatitidě A má smysl nejen pro cestovatele, ale také pro zdravotníky, pracovníky v sociálních službách i další lidi, kteří chtějí riziko nákazy co nejvíce omezit.

Před cestou do zahraničí je vhodné řešit potřebná očkování s předstihem. Konkrétní doporučení závisí na cílové zemi, délce a způsobu pobytu i zdravotním stavu cestovatele.

Dospělí si nemusejí být jistí, zda byli proti hepatitidě B očkováni. | Zdroj: OZP AI

Děti jsou proti hepatitidě B chráněné

U hepatitidy B jsou na tom dobře děti, pro které je toto očkování povinné a je součástí pravidelného očkovacího kalendáře. Starší generace ale automatickou ochranu mít nemusí.

Stojí proto za to podívat se do očkovacího průkazu, pokud víte, kde ho máte, případně se na provedená očkování zeptat svého praktického lékaře.

Očkování může pomoci i po kontaktu

Málokdo také ví, že vakcína proti hepatitidě A může fungovat jako určitá forma pojistky na poslední chvíli.

Po kontaktu s nakaženým člověkem může očkování pomoci zabránit rozvoji hepatitidy A nebo zmírnit její průběh, pokud se zahájí nejpozději do 14 dnů. Čím dříve člověk možný kontakt s infekcí začne řešit, tím lépe.

Při podezření na kontakt s nakaženým člověkem však není vhodné rozhodovat o dalším postupu samostatně. Je potřeba co nejdříve kontaktovat lékaře nebo příslušnou hygienickou stanici, která posoudí míru rizika a doporučí vhodná opatření.


Zdroj: Rozhovor s MUDr. Barborou Drobňákovou, MPH, praktickou lékařkou kliniky Venova [Internetový odkaz nenalezen]


Související články