Imunita a odolnost: Proč někdy onemocníme, když stres poleví?

Vztah psychiky a těla doopravdy existuje. Jenže zní abstraktně. A mnohdy je nebezpečně zjednodušený. Jako by si člověk za své potíže, někdy vážné, mohl sám svými myšlenkami.

Realita je ale střízlivější. Mozek, nervový systém, hormony a imunita tvoří propojený systém, který spolu neustále komunikuje a reaguje na to, jak žijeme – kolik máme stresu, jak spíme, jestli odpočíváme, cítíme se v bezpečí a jaké máme vztahy. Tomuto propojení zatím rozumíme jen částečně. Je ale natolik zásadní, že se jím zabývá i moderní medicína, například obor psychoneuroimunologie.

Psychika a tělo spolu neustále komunikují | Zdroj: OZP AI

Odolnost versus imunita

Tyto pojmy slýcháme často. Přesto je většina lidí nedokáže přesně odlišit. “Imunita je konkrétní orgánový systém – síť buněk a molekul, která nás chrání před okolními vlivy včetně infekcí,“ říká doc. MUDr. Jakub Novosad, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie ve FN Hradec Králové.

Odolnost je ale širší pojem. Nezahrnuje jenom imunitu, ale i schopnost organismu zvládat fyzickou i psychickou zátěž a vracet se zpět do rovnováhy.

Jak vysvětluje odborník, do odolnosti patří i další „neviditelné“ části fungování těla: kůže a sliznice jako ochranné bariéry, správné prokrvení a nervové řízení tkání, metabolismus i činnost orgánů, jako jsou játra nebo ledviny.

Imunita je tedy jen část většího celku. A ten nefunguje jako soubor izolovaných orgánů, ale jako propojený systém. Proto se nedá oddělit péče o tělo a psychiku. Když se staráme o tělo, ovlivňujeme psychiku. A obráceně.

Imunitu neposílí zázračný doplněk. Důležitou roli hrají každodenní návyky – například spánek, pohyb a psychická pohoda.

Imunita nejsou borůvky a vitamin C

Když se řekne imunita, většina lidí si vybaví vitaminy, zázvor, chřipkovou sezonu a snahu „něčím se nadopovat, aby mě to nesložilo“. Internet je plný návodů, co jíst, a hlavně co si koupit, aby imunita fungovala lépe.

Jenže, jak říká lékař Jakub Novosad: “Imunita není sval, který lze posílit jednou potravinou nebo doplňkem.“ I to je systém, který stojí hlavně na základních biologických podmínkách – spánku, pohybu, celkovém zdravotním stavu a také medicíně, včetně očkování. “Jde o faktory, o nichž máme po staletí důkazy velmi vysoké kvality,“ dodává.

Moderní výzkumy navíc ukazují ještě jeden důležitý posun: tělo nereaguje tolik na jednorázové zásahy, ale na opakované každodenní signály. Jestli usínáte a vstáváte přibližně ve stejnou dobu. Jestli se hýbete. Jestli umíte zpomalit. Jestli nejste neustále v režimu výkonu.

Pravidelný odpočinek patří k základním podmínkám zdravého fungování organismu | Zdroj: OZP AI

Dá se imunita trénovat?

Proto je odborník opatrný i u spojení „posilování imunity“. Často to také evokuje rychlé hacky a návody. Ve skutečnosti ale o nic takového nejde.

Jak už víme, imunitní systém není pevně nastavený mechanismus, ale spíš učící se síť, která se neustále přizpůsobuje tomu, s čím se v životě setkáváme.

Když se tělo potká s virem, bakterií nebo třeba očkováním, imunitní systém si z této zkušenosti bere informace. Ukládá je do tzv. imunologické paměti, díky které příště reaguje rychleji a efektivněji.

Dá se to přirovnat k získávání zkušeností. Pokud se imunitní systém znovu setká s konkrétním původcem, který už zná, může díky imunologické paměti reagovat rychleji a účinněji.

Neznamená to ale, že bychom měli cíleně vyhledávat nemoci nebo infekce. Naopak. Důležité je, aby měl imunitní systém přirozený kontakt s prostředím, ve kterém žijeme, a aby fungoval v rovnováze. Nadměrná nebo nesprávně regulovaná imunitní reakce totiž může organismu škodit stejně jako nedostatečná obranyschopnost.

Mozek, nervový systém, hormony a imunita tvoří propojený systém, který spolu neustále komunikuje.

Jak souvisí imunita s psychikou?

Krátkodobý a dlouhodobý stres působí na organismus rozdílně | Zdroj: OZP AI

Imunita a psychika spolu komunikují přes nervový a hormonální systém. “Péče o psychiku pomáhá udržet rovnováhu v těle a tím vytváří podmínky pro správné fungování imunity. Není to náhrada medicíny, ale důležitá součást komplexního zdraví,“ říká lékař Jakub Novosad.

Když jsme ve stresu, tělo může aktivovat pohotovostní režim. Mozek vyšle signál a do hry vstupují stresové hormony, například kortizol.

Krátkodobě je to vlastně užitečné, protože nám to pomáhá zvládnout náročné situace. Když jste ve stresu krátce, tělo zvýší pozornost, energii i výkon. Problém nastává, když stres trvá týdny, měsíce nebo roky.

V těle se začnou měnit biologické procesy. A právě tehdy se začíná rozpadat rovnováha, na které imunita stojí.

Proč onemocníme až po projektu?

Změny někdy poznáme už v zápřahu, ale v plném rozsahu často až po něm. Pětačtyřicetiletá Soňa dala nedávno po pěti letech výpověď z manažerského místa v korporátu. První víkend celý prospala. “Jako by ze mě něco spadlo, tělo konečně dostalo povolenku si pořádně odpočinout. Ani jsem netušila, jak jsem unavená.“

Dlouhodobý stres je de facto taková permanentní pohotovost. U některých lidí se mu organismus přizpůsobí lépe, u jiných hůř. Fyziologie ale má limity u každého.

“Během dlouhodobého stresu tělo jede v nouzovém režimu. Některé imunitní funkce jsou potlačené, mimo jiné vlivem zvýšené produkce glukokortikoidů. Imunitní reakce pak mohou být méně přesné – někdy utlumené, jindy naopak přehnané,“ vysvětluje lékař Jakub Novosad.

Výsledkem může být únava, častější nemocnost, horší regenerace nebo pocit, že člověk funguje jen napůl.

A někdy může nemoc přijít právě ve chvíli, kdy největší stres odezní. Není to jednoduchý mechanismus, při kterém by tělo nemoc během stresu pouze „odkládalo“. Dlouhodobá zátěž ale může ovlivňovat imunitní reakce, spánek i regeneraci organismu a tím přispět k tomu, kdy a jak se zdravotní potíže projeví.

Kdy opravovat, než bude pozdě?

Když se nám rozbije mobil nebo počítač, většinou to neřešíme dlouho. Prostě je vezmeme a jdeme do servisu. Když se nám ale začne „rozbíjet“ tělo nebo psychika, chováme se často opačně. Zatneme. Vydržíme.

„Nemůžeš? Přidej!“ zní věta, která se v různých podobách vrací napříč generacemi. „Však olivy taky vydávají olej jen pod tlakem.“ Jenže právě tady se často láme rozdíl mezi odolností, která posiluje, a tou, která vyčerpává.

“Mám pár signálů, u kterých zpozorním,“ říká Lenka Helena Koenigsmark, bývalá manažerka a autorka knihy Budujte svou odolnost a najděte stabilitu v nestabilní době. “Zaťaté zuby, že to bolí, trhaný spánek, ramena vytažená až k uším, strhaný výraz v zrcadle. To jsou pro mě signály, že už nemá smysl tlačit.“

Každý to má trochu jinak. Ale princip je stejný: tělo si říká o pozornost. Řešením není jeho volání přebít větší aktivitou, ale signály zachytit a změnit směr nebo přestat tlačit.

Potíže se někdy naplno projeví až po odeznění dlouhodobé zátěže | Zdroj: OZP AI

Jak změnit, co nefunguje?

Když se Lence Heleně Koenigsmark před lety narodil postižený syn, rozbořil se jí svět. “Člověk je v totální temnotě, říká si, že se z toho musí probudit. Jenže neprobudí. Musí se postavit znovu na nohy a říct si: ´Tak a dost, jak budeme fungovat dál?´“

Tato zkušenost ji naučila smířit se s nevyhnutelným. Neznamená to, že odolnost je o tom snášet všechno. “Nechat na sebe naložit všechno a pořád se usmívat, to fakt ne,“ říká.

Je o neustálém hledání hranic a o schopnosti je měnit, když už nám nevyhovují. Jak? I podle ní to začíná u základů – spánek, pohyb, režim a rytmus dne, od toho se odvíjí všechno ostatní.

“Chci něco změnit? Řídím se heslem, že „jednou je nikdy, dvakrát je zvyk“. Zavedu si pravidla, nastavím upozornění v telefonu, napíšu si plán na lednici. Musím to, co chci změnit nebo čeho chci dosáhnout, mít prostě na očích a pak dodržuji plán.“

Neexistuje jeden zázračný návod. Ale existují způsoby, které podporují psychiku a tím imunitu zároveň. Protože tyto systémy spolu neustále komunikují a vzájemně se ovlivňují. A vědeckých poznatků o tom, jak úzce spolu psychika, nervový systém, hormony a imunita souvisejí, stále přibývá.