Jak poznat, že dítě není psychicky v pohodě?

Duševní nepohoda nemusí u dítěte vypadat nijak dramaticky, někdy přichází potichu. Změní se spánek, známky ve škole, vztahy s kamarády nebo způsob, jakým dítě tráví volný čas. Z veselého dítěte je někdo, kdo se najednou moc nesměje. Z teenagera, který dřív nevydržel bez kamarádů, je někdo, kdo chce být raději sám.

A protože děti svoje pocity často neumí pojmenovat, můžou místo toho jen říct „neotravuj“. Proto je důležité nevšímat si jen jednotlivých projevů, ale sledovat zejména změny oproti tomu, jaké dítě běžně bývá.

Ne každý špatný den znamená problém

Je normální, že děti občas přijdou ze školy otrávené, pohádají se s kamarádem, nemají chuť mluvit nebo mají den, kdy nechtějí nikoho vidět. To je součást života. Stejně jako období dospívání, kdy se nálady můžou měnit rychleji než počasí.

„Dospívající samozřejmě mohou mít špatnou náladu, být podráždění nebo se chtít zavřít ve svém pokoji. To samo o sobě ještě neznamená, že se něco děje,“ říká psycholožka Anna Frombergerová z Endlessly.

Změny nálady jsou během dospívání běžné. Důležité je všímat si, zda se chování dítěte dlouhodobě mění. | Zdroj: OZP AI

Ptejte se, co se změnilo

Co byste jako rodiče měli tedy dělat? Položit si otázku, jestli je vaše dítě pořád stejné jako před několika týdny nebo měsíci. Nejde ani tak o to, jestli je veselé nebo smutné, ale o to, jak funguje.

Odmítá chodit do kroužků nebo na tréninky? Nechce se vídat s kamarády? Začalo špatně spát, je pořád unavené, zhoršilo se ve škole?

„Někdy si rodiče všimnou spíš toho, že dítě začalo být ‚líné‘ nebo že se mu do ničeho nechce. Ve skutečnosti může jít o únavu, přetížení nebo psychickou nepohodu,“ upozorňuje psycholožka Anna Frombergerová.

A dodává, že rodiče by měli sledovat hlavně to, jestli změna trvá delší dobu a jak výrazně ovlivňuje běžný život dítěte. Pokud jsou ale projevy závažné nebo se rychle zhoršují, není vhodné s vyhledáním pomoci čekat.

Když odpověď zní „nic“

„Jak se máš?“ „Dobře.“ „Co se děje?“ „Nic.“ Rodiče teenagerů tuhle konverzaci znají pravděpodobně velmi dobře. Jenže „nic“ nemusí znamenat, že se opravdu nic neděje.

Dítě možná nechce mluvit. Nebo chce, ale třeba neví jak. Nebo se bojí, že jeho problém bude rodičům připadat malicherný.

Místo naléhání je lepší říct: „Nemusíš mi to říkat teď. Ale kdybys chtěl, jsem tady.“ To dává dítěti prostor a zároveň jasně říká, že dveře jsou otevřené.

Varovným signálem může být především změna oproti obvyklému chování dítěte. | Zdroj: OZP AI

Pořád je u počítače

U dospívajících může být změna dobře vidět také ve vztahu k počítačovým hrám. Rodiče si často všímají hlavně toho, kolik hodin u obrazovky tráví. Zase hraje, zase je u počítače.

Gaming může být pro mladé lidi zábavou, způsobem, jak trávit čas s kamarády, nebo místem, kde si odpočinou. Někdy ale může fungovat také jako únik.

„Pokud dítě postupně přestává chtít kontakt s lidmi, vyhýbá se běžným povinnostem a většinu času tráví online, stojí za to zajímat se nejen o to, jak dlouho hraje, ale proč,“ říká psycholog Jakub Staněk.

Důležitá je otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi. Zákaz počítače podle psychologa nemusí vyřešit problém, který se za hraním skrývá.

U počítačových her je důležité zajímat se nejen o čas strávený hraním, ale také o důvody, proč dítě hraje. | Zdroj: OZP AI

Rodič nemusí být psycholog

Jedna z největších pastí rodičovství je pocit, že musíme všechno poznat a vyřešit sami. Nemusíme. Úkolem rodiče není určit diagnózu. Jeho úkolem může být všimnout si, že něco není jako dřív, a nezamést to pod koberec.

„Není potřeba mít hned jasno v tom, co přesně se s dítětem děje. Mnohem důležitější je, aby vědělo, že si jeho změn všímáme a že se na nás může obrátit,“ říká Anna Frombergerová.

Máte pocit, že už situaci sami nezvládáte? Nebo vidíte, že se potíže dítěte zhoršují či výrazně zasahují do jeho každodenního života? Není selhání vyhledat odbornou pomoc. A pokud dítě mluví o sebepoškozování nebo o tom, že nechce žít, je důležité reagovat bezodkladně.

Zdroj: PhDr. Anna Frombergerová, Ph.D., Mgr. Jakub Staněk