logo-ebonus
Hledej
menu
Zdraví
Prevence
Pohyb
Relaxace
Životní styl
Video

Proč se některé děti tolik bojí udělat chybu?

Proč se některé děti tolik bojí udělat chybu?
16.11.2026
Dítě nosí samé jedničky, ale jediná chyba ho dokáže rozplakat. Kdy je snaha o dobré výsledky zdravou ctižádostí a kdy už dítě svazuje perfekcionismus? Poradíme, jak poznat strach z chyby, co ho může posilovat a jak dítě podpořit, aby se nebálo zkoušet nové věci.
Autor: Ivana Ašenbrenerová

Dítě přinese ze školy jedničku, vy se usmějete a pochválíte ho. Jenže místo radosti přijde zamračený obličej. „Ale já jsem tam měl jednu chybu!“ A najednou je jasné, že problém není ve známce. Problém je v tom, že výsledek nebyl stoprocentní.

Dětský perfekcionismus se může projevovat přehnanými nároky na vlastní výkon, strachem z chyb a pocitem, že ani dobrý výsledek není dost dobrý.

Úspěch těší, dokonalost svazuje

„Dítě může mít přirozeně snahu být dobré v něčem, co ho baví, a možná v tom bude dobré právě proto. Baví ho proces a skvělý výsledek může být další radostí. Chyby tady patří do procesu učení,“ vysvětluje psychoterapeutka Ing. Mgr. Marina Jermářová. U perfekcionismu se však pravidla hry mění. Do popředí se dostává strach. Chyba už není příležitostí něco se naučit, ale důkaz, že dítě není dost dobré. A zatímco zvenčí může působit jako vzorný, svědomitý a mimořádně úspěšný žák, uvnitř svádí boj s pocitem, že nikdy nesmí polevit.

I dobrý výsledek může dítě trápit, pokud není podle jeho představ dokonalý. | Zdroj: OZP AI

Dokonalost jako brnění proti kritice

Proč některé děti dokážou nad nepovedeným obrázkem mávnout rukou, zatímco jiné ho roztrhají na kousky? Roli hraje temperament, citlivost i prostředí, ve kterém vyrůstají. Neexistuje jediná příčina ani jednoduchý recept, jak perfekcionismus vysvětlit. Podle Mariny Jermářové může k jeho rozvoji přispívat prostředí, v němž rodiče dítě příliš kontrolují a kritizují. Pokud má pocit, že musí neustále dokazovat svou hodnotu, může začít věřit, že jen bezchybný výkon mu zajistí uznání a bezpečí.

Dítě potřebuje oporu i jistotu

Ani opačný extrém ale nemusí dítěti prospívat. Pokud mu chybí citová opora, předvídatelnost a laskavé vedení, může se snažit získat pocit jistoty tím, že na sebe začne klást nepřiměřeně vysoké nároky.

Děti navíc nesledují jen to, co jim rodiče říkají. Velmi pozorně vnímají také to, jak se dospělí chovají. Pokud máma po drobné pracovní chybě propadá panice a táta nedokáže přijmout vlastní neúspěch, dítě si může odnést jasnou zprávu: chyby jsou něco, čemu je potřeba za každou cenu zabránit. A ve hře jsou i jiné věci. „Tlak na školní výsledky přispívá ke vzniku perfekcionismu v přímé souhře s vrozeným temperamentem a celkovou odolností dítěte. Srovnávání se spolužáky a s vrstevníky na sociálních sítích je obzvláště žhavým tématem v období puberty. Jde o přirozenou součást vývoje, ve které mohou rodiče své děti podpořit otevřenými rozhovory, poukazováním na různé úhly pohledu a vyzdvihováním jedinečných předností samotného dítěte,“ říká psychoterapeutka Marina Jermářová.

Jak poznat dítě, které má sklony k perfekcionismu

Perfekcionismus nemusí vypadat vždy stejně. Někdy se projeví bouřlivě: dítě se rozpláče, rozčílí nebo vztekle zmuchlá pracovní list, protože udělalo chybu. Jindy je mnohem nenápadnější. „Dítě práci raději vůbec nezačne, protože se bojí, že výsledek nebude dokonalý. Když už se do něčeho pustí, má potíže práci dokončit, jelikož nad ní sedí hodiny, neustále ji předělává a ladí detaily, protože pro něj nic není dost dobré. Pokud se pak něco nepovede, dítě reaguje přehnanými výbuchy vzteku či pláče a své výtvory často trhá, gumuje nebo ničí. Ze stejného důvodu se pak raději úplně vyhýbá novým věcem a aktivitám, ve kterých si hned napoprvé stoprocentně nevěří,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Strach z chyby tak může dítěti bránit nejen v dokončování úkolů, ale i ve zkoušení nových věcí.

Perfekcionismus může mít různé projevy, od opakovaných oprav až po vyhýbání se výzvám. | Zdroj: OZP AI

Když strach z chyby brání dítěti v rozvoji

Právě odkládání úkolů může rodiče mást. Mohou mít pocit, že dítě je líné, nesoustředěné nebo se mu jednoduše nechce. Ve skutečnosti za tím ale může být strach z toho, že výsledek nebude odpovídat jeho přísným představám. A pak jsou tu děti, které se novým věcem raději vyhýbají. Nechtějí jít na kroužek, kde budou začátečníky, bojí se přihlásit do soutěže nebo odmítají aktivitu, v níž si nejsou jisté. Zkoušet něco nového totiž znamená riskovat, že jim to nepůjde hned napoprvé. Rodiče by proto měli zbystřit nejen tehdy, když dítě hlasitě protestuje, ale i ve chvíli, kdy se nápadně vyhýbá všemu, v čem by mohlo udělat chybu.

Úsměv na tváři, bouře uvnitř

Výborné školní výsledky nemusí znamenat, že je dítě se svým výkonem spokojené. | Zdroj: OZP AI

Ne každé dítě, které se trápí perfekcionismem, pláče nad sešitem nebo odmítá další pokus. Některé děti dál nosí jedničky, plní povinnosti a působí, že všechno zvládají bez sebemenšího zaváhání. Právě v tom může být háček. Navenek fungují skvěle, ale uvnitř jsou k sobě mimořádně přísné. Každý neúspěch si dlouho vyčítají, vlastní úspěchy zlehčují a pochvalu nedokážou přijmout, protože mají pocit, že příště musí podat ještě lepší výkon.

Dlouhodobé napětí se navíc nemusí projevit jen v náladě. Dlouhodobé psychické napětí se může projevit také bolestmi hlavy nebo břicha, nevolností před školou či zhoršeným spánkem. Tyto obtíže však mohou mít i jiné příčiny a samy o sobě na perfekcionismus neukazují. „Dítě může navenek fungovat naprosto normálně – plní úkoly, podává skvělé výkony a nijak si nestěžuje. Rodiče tak o skrytém problému nemusí mít dlouho ani tušení,“ upozorňuje psychoterapeutka Marina Jermářová.

Chvalte cestu, ne jen cílovou pásku

„Ty jsi tak chytrý!“ „Ty jsi nejlepší!“ Zní to jako krásná pochvala. Jenže pokud dítě slýchá podobná hodnocení především za výsledky, může získat dojem, že právě výjimečnost je podmínkou uznání. Zkuste proto změnit úhel pohledu. Místo hodnocení toho, jaké dítě je, oceňujte, co dělá a jak k tomu přistupuje. „Vidím, kolik práce jsi tomu věnoval.“ „Líbí se mi, že ses nevzdal, i když to bylo těžké.“ „Co ses při tom naučil?“ Taková slova pomáhají přesunout pozornost od dokonalého výsledku k úsilí, zkušenosti a vlastnímu pokroku. Stejně důležité je neporovnávat dítě se sourozencem, spolužákem nebo sousedovým malým géniem. Každé dítě má jiné tempo, jiné silné stránky i oblasti, ve kterých potřebuje více času.

Pokud strach z chyby dítě dlouhodobě omezuje, narušuje jeho spánek, školní docházku nebo vztahy s vrstevníky, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Prvním krokem může být rozhovor se školním psychologem, dětským psychologem nebo pediatrem. Včasná podpora může dítěti pomoci zvládat nepřiměřené nároky, které na sebe klade.


Zdroj: Ing. Mgr. Marina Jermářová


Související články