Počítáte kalorie, ale víte, co jíte? Jak si vytvořit zdravý vztah k jídlu

Schválně... Kdy jste naposledy ráno poznali, jak jste se vyspali, podle vlastního pocitu, a ne podle chytrých hodinek?

S jídlem je to podobné. Kdyby vám dnes někdo vzal aplikaci, jídelníček, nebo možnost poradit se s AI, věděli byste ještě, co jíte, kolik a proč?

Máme nástroje, které umějí analyzovat každou složku každého našeho sousta. Počítat umíme. Jenže jsme možná zapomněli vnímat.

600 chybějících kalorií

Tento text jsem začala psát v sobotu večer, kdy jsem neměla hlad. Aplikace tvrdila, že mi do denního příjmu chybí ještě 600 kalorií, ale tělo jasně říkalo, že už nechce. Nakonec jsem poslechla tělo. Necítila jsem hlad ani únavu a druhý den jsem jedla normálně.

Udělala jsem dobře? Podle nutriční terapeutky a nutriční vědkyně Mgr. Pavlíny Kosečkové, Ph.D., z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity nemá smysl hledat odpověď v kategoriích správně, nebo špatně. Aplikace není absolutní autorita, stejně jako jeden konkrétní tělesný signál nemusí vždy znamenat totéž. Podstatné je umět obojí vnímat a zasadit do kontextu.

V mém případě bylo důležité, že jsem dokázala vnímat, co se se mnou děje, a neměla potřebu jíst jen proto, abych splnila číslo. Jednorázové rozhodnutí ale samozřejmě není totéž jako dlouhodobě nedostatečný příjem energie. I při respektování pocitů hladu a sytosti je důležité, aby tělo dostávalo vše, co potřebuje.

Aplikace může pomoci sledovat jídelníček, ale neměla by být jediným vodítkem při rozhodování o jídle. | Zdroj: OZP AI

Mezi daty a vlastním pocitem by měl rozhodovat člověk – a podle toho si zařídit jídlo i život. Jenže právě tahle schopnost se postupně vytrácí. Nemůžou za to nástroje. Ty vznikly proto, aby nám pomohly zorientovat se v záplavě informací, což skutečně dělají. Odmítat je by nedávalo smysl. „Problém není v nástrojích samotných, ale v tom, že se z nich často stane dogma. A data pak posloucháme na úkor vlastního těla,“ říká odbornice.

Zapomínáme na otázky jako: Mám opravdu hlad? Proč mám chuť zrovna na tohle? Jak se po jídle cítím? A jím vůbec skutečné jídlo?

Rezignace, nebo posedlost?

Proč jsou tyhle otázky důležité? „Velmi často vidím ve výživě extrémy. Na jedné straně úplnou rezignaci na to, co jíme, na druhé neustálé počítání kalorií a makroživin, vážení potravin a snahu jíst dokonale,“ popisuje Pavlína Kosečková.

Zdravý vztah k jídlu přitom podle ní leží někde mezi nimi: „V prostoru, kde rozumíme základním nutričním principům, ale zároveň dokážeme vnímat hlad, sytost, chuť, vlastní potřeby i kontext denního režimu.“

Jenže takový prostor, potažmo zdravý vztah k jídlu, se dneska hrozně těžko buduje, když zodpovědnost za své stravování kompletně přehazujeme na nástroje. Anebo dokonce na medicínu a léky.

Text | Zdroj: Shutterstock.com

Ani u nich není důvod bojovat proti pokroku. Chyba ale je brát pomocníky jako vyřešený problém ve stylu „píchnu si injekci a můžu jíst, co chci, když hubnu“.

Riziko radikálních diet spočívá mimo jiné v tom, že jejich výsledky bývají obtížně dlouhodobě udržitelné. Také u moderních léků na hubnutí musíme počítat s tím, že po jejich vysazení se může hmotnost znovu zvýšit. Proto je důležité současně pracovat na dlouhodobých stravovacích a pohybových návycích.

Pavlína Kosečková k tomu dodává: „A hlavně – tyto prostředky se všechny vlastně snaží oklamat naše tělo. Ale my své tělo nemáme obelstít nebo ho obcházet. My máme pochopit, že jsme a budeme s ním v jednom týmu – celý život.“

Tuto metaforu je ovšem dobré vnímat v souvislostech. Moderní léky na hubnutí mohou ovlivňovat hlad a pocit sytosti, nejde tedy doslova o klamání organismu. Samy o sobě nás ale nenaučí lépe rozumět vlastnímu tělu ani si vytvořit dlouhodobě udržitelné návyky. Smyslem není tělo přechytračit, ale naučit se s ním spolupracovat.

Dobrý návyk je víc než hlídací apka

Být s tělem v jednom týmu přitom neznamená odmítat pomoc. Znamená to vědět, k čemu ji použít. Aplikace může hlídat příjem, lék může pomoci s hubnutím a odborník může nastavit jídelníček na vyrýsované tělo.

Co ale dál? Třeba když si budete chtít dát tu zmrzlinu, na kterou máte chuť? Anebo naopak: nejíst nic, protože nemáte hlad. Nebo když pojedete na dovolenou, na které chcete ochutnávat věci, co neznáte? Anebo když chcete prostě hezky žít a užívat si?

Právě tady se podle odbornice ukazuje rozdíl mezi pomocí a změnou. Pokud lék pomůže utlumit nekontrolovatelné jedení nebo zmenšit porce, může vytvořit prostor, ve kterém člověk upraví jídelníček, začne se víc hýbat a jinak přemýšlet o jídle. Samotnou práci za něj ale neudělá.

Aplikace může být užitečný pomocník, dlouhodobý výsledek ale stojí také na každodenních návycích. | Zdroj: OZP AI

Léky i aplikace tak mohou být součástí cesty. Nejsou ale celou cestou. Tou jsou hlavně návyky, které si s jejich pomocí můžete vybudovat: tím, co a jak jíte, jak se hýbete, jak spíte, jak o jídle přemýšlíte.

Patří mezi ně třeba schopnost nedělit potraviny na dobré a špatné nebo se najíst bez pocitu, že každé sousto musíte optimalizovat či později kompenzovat cvičením.

„A taky vědomí, že když máme chuť na ultrazpracovanou potravinu, můžeme si ji občas bez výčitek dát. O zdraví nerozhoduje jedno jídlo snědené příležitostně, ale to, jak náš jídelníček vypadá dlouhodobě a co v něm převažuje,“ říká Pavlína Kosečková.

Méně analyzujte, víc žijte

Co by tedy mělo být cílem všeho, o čem tady píšeme? „Naučit se o jídle přemýšlet tak, abychom o něm mohli postupně přemýšlet méně. Zní to paradoxně, ale zdravý vztah k jídlu poznáme nejlépe podle toho, že na jídlo nemusíme pořád myslet, analyzovat ho, počítat. Máme určité znalosti a návyky, ale jídlo nám nezabírá nepřiměřeně mnoho mentální kapacity,“ říká Pavlína Kosečková.

Neznamená to smazat aplikace, přestat se zajímat o výživu nebo odmítnout pomoc umělé inteligence nebo odborníka. Spíš vyměnit každodenní detailní analýzu za občasnou orientaci.

Pokud vám to vyhovuje, zkuste si třeba pár dní nebo týdnů zapisovat, co jíte, a podívat se, jak váš jídelníček ve skutečnosti vypadá. Pokud vás ale podobné sledování stresuje nebo vede k přehnané kontrole každého sousta, zvolte raději jiný způsob, jak se ve svém stravování zorientovat.

Zdravý vztah k jídlu znamená také umět si jídlo vychutnat bez neustálého počítání a analyzování. | Zdroj: OZP AI

Jíte dost bílkovin? A vlákniny? Co vám chybí? Jakmile odpověď znáte, nástroj můžete odložit.

Stejně je potřeba přistupovat k lékům na hubnutí. Mají být oporou pro budování návyků, ne jejich náhrada.

Pokud je cílem dlouhodobě pečovat o zdraví, a přitom si užívat život, jenom nástroj k tomu nepovede. Potřebujete aspoň trochu rozumět tomu, co jíte, proč jíte a jak to zapadá do života, který jste si pro sebe právě vybrali a denně vybíráte – mimo jiné právě tím, co a jak jíte.