Tuk kolem pasu: Kdy už může být zdravotním rizikem?
Břicho je tak trochu jako šuplík, do kterého si tělo ukládá přebytečnou energii. Jenže zatímco jeden typ tuku se pohodlně usadí pod kůží a maximálně komplikuje zapínání kalhot, druhý obaluje vnitřní orgány. Ten může být pro zdraví mnohem nebezpečnější než číslo na váze nebo velikost kalhot.
Možná si říkáte: Vždyť je to jen pár centimetrů navíc. Jenže tuk není jeden univerzální materiál, který tělo skladuje bez rozdílu. Záleží na tom, kde se ukládá. Do jednoho typu si můžete docela snadno štípnout, to je takzvaný podkožní tuk. Druhý nevidíte, schovává se uvnitř břicha a žádným štípnutím ho neodhalíte.
Podkožní tuk: ten, který je vidět
Podkožní tuk je uložený přímo pod kůží. Tvoří významnou část našich tukových zásob a rozhodně není tělesným padouchem. Pomáhá izolovat tělo před chladem, slouží jako energetická zásobárna a má i další fyziologické funkce.
Z hlediska zdraví bývá podkožní tuk obecně méně rizikový než tuk viscerální. Právě on ale vytváří přesně ty „polštářky“, které bychom nejraději vymazali z fotografií nebo schovali pod volnější tričko. Pokud jde o pár centimetrů navíc, není důvod propadat panice jen proto, že břicho není dokonale ploché.
Viscerální tuk: nenápadný, ale nebezpečnější
Viscerální neboli útrobní tuk je uložený kolem vnitřních orgánů v břišní dutině. Proto v jeho případě nejde jen o to, jak vypadáme v plavkách. “Je to metabolicky aktivní tkáň, která produkuje prozánětlivé látky, které zvyšují například riziko kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. Na rozdíl od podkožního tuku je viscerální tuk zdravotně rizikovější,“ vysvětluje nutriční terapeutka Hana Pávková Málková ze STOBu (Stop obezitě).
Jeho nadbytek je tedy pro naše zdraví mnohem zákeřnější. I proto může být člověk, který vypadá „jen trochu oplácaně“, zdravotně v úplně jiné situaci než někdo se stejným množstvím tuku rozloženým jinak.
Podkožní a viscerální tuk se liší nejen místem, kde se ukládají, ale také zdravotními riziky. | Zdroj: OZP AILepší než BMI? Poměr pasu k výšce
Určité množství tukové tkáně potřebujeme. Rozhoduje vždy množství, rozložení i celkový zdravotní stav. Při hodnocení zdravotního rizika se nevyplatí sledovat jen váhu. Můžete mít například BMI v určitém pásmu, ale samotné BMI ještě neukazuje, kolik máte svalů, kolik tuku, a především kde je tuk uložený.
Tělesné složení lze orientačně hodnotit pomocí speciálních přístrojů (například InBody, Accuniq nebo Bodystat), ale o množství tuku v oblasti břicha může hodně napovědět i obyčejný krejčovský metr.
“Obvod pasu a poměr pasu k výšce jsou lepšími prediktory kardiometabolického rizika než samotné BMI, protože lépe zohledňují množství tuku v oblasti břicha,“ říká Hana Pávková Málková ze STOBu.
U žen se zvýšené riziko pojí s obvodem pasu nad 80 centimetrů a vysoké riziko nad 88 centimetrů. U mužů jsou těmito hranicemi 94 a 102 centimetrů. Měření má smysl provádět poctivě, žádné „trochu zatáhnu břicho a povolím metr“.
A ještě jedna zajímavost.
Viscerální tuk může mít i člověk, který na první pohled nevypadá jako někdo s nadváhou. Není dobré tedy spoléhat jen na zrcadlo.
Pravidelné měření za stejných podmínek umožňuje sledovat vývoj obvodu pasu v čase. | Zdroj: OZP AI- Postavte se rovně, uvolněte břicho a normálně dýchejte. Nezatínat, nezatahovat.
- Měřte na holém těle nebo přes tenké oblečení. Silná mikina by mohla výsledku poněkud „pomoci“.
- Metr veďte vodorovně kolem těla. Neměl by se zařezávat do kůže ani být volný tak, aby mezi ním a tělem vznikala mezera.
- Měření proveďte v místě určeném pro danou metodiku. Pro orientační hodnocení obvodu pasu se v evropské praxi často měří v polovině vzdálenosti mezi posledním žebrem a horním okrajem pánevní kosti.
- Výsledek odečtěte po běžném výdechu.
- Pro větší přesnost můžete měření dvakrát zopakovat. Pokud se hodnoty výrazně liší, zkuste to znovu a zkontrolujte, jestli metr skutečně vede vodorovně.
A hlavně: neměřte pas každý den. Jednotlivé hodnoty přirozeně kolísají například podle jídla, pití nebo nadýmání. U žen hrají roli taky hormony a menstruační cyklus. Mnohem užitečnější je měřit se za podobných podmínek a sledovat vývoj v čase.
Zdroj: STOB – Týkají se vás rizika obezity?
